Já kněz Petr řečený Czypín z Czypína, zákonník kláštera Milevského, vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a radú přátel mých učinil jsem konečnú smlúvu s slovutným panoší Buzkem z Rovného svagrem svým o tě dvě kopě, kteréž mi na všaký rok vydával rozdielně, na svatého Jiřie jednu kopu a na svatého Havla druhú. A ta úmluva stala se jest před urozeným pánem panem Oldřichem z Rozmberka i před jeho radú takovým obyčejem, že k mé prosbě snažné a k prosbě Ktylově z Velenov a ku prosbě kněze Jana faráře Stropnického tu dobu písaře páně z Rozmberka, předepsaný Buzek zaplatil mi ten jistý plat předepsaný i s tiem se vším příslušenstvím a konečně se vším právem, kteréž sem já měl na těch dědinách, kteréž on Buzek častopsaný drží, tak že věčně sobě na těch dědinách předepsaných ani budúcím svým žádného práva nezuostavuji, penězi svými hotovými. Protož já kněz Petr předepsaný vyznávám, že na těch všech dědinách, což jich tu Buzek častopsaný drží, žádného práva nemám, a slibuji svú dobrú věrú beze všie zlé lsti jemu Buzkovi častopsanému ani budúcím jeho na těch jeho dědinách, na kterých sem dřiev právo měl, ale již nemám, slovy ani skutky věčně nepřekážeti, ani svých přátel kterýchž kolivěk ku překážení jemu aneb budúcím jeho žádnými výmysly zbuzovati ani kterak navoditi. Pakli bych co učinil proti úmluvě předepsané, to bych učinil proti vieře i cti své i proti cti svého zákona. A na dalšie svědomie všech věcí svrchupsaných prosil jsem urozených pánóv, pana Oldřicha z Rozmberka a pana Viléma z Potenštajna, a slovutného panoše Ktyle z Velenov, že jsú své pečeti vlastnie s dobrým vědomím svým přivěsili k tomuto listu, k kterémužto i já pečeť svú vlastní s mým dobrým vědomím jsem přivěsil. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého dvamezcietmého léta ten pátek po Veliké noci dd.