latinaŽelivský mnich Jan z Řečice žádá papeže Martina V. o provizi na kostel sv. JakubaAHISTO Publisher

Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 (CC BY-SA 4.0)

KOMPLETNI REFERENCE PUVODNI LISTINY

N/AAAV; R. Suppl. 149 (lib. II de vacantibus per concessum a. quarto), fol. 226r–v

Podle výtahu v MVB VII/1, s. 304, č. 707.

Podle výtahu v MVB VII/1, s. 304, č. 707.

PH

JR

Řím (Rome apud sanctum Petrum)N/AN/A

N/A

opis v papežských registrech suplik

Jan z Řečice (Johannes de Rzeczicz), mnich premonstrátského kláštera v Želivi (monasterii Siloensis ordinis Premonstratensis Pragensis diocesis), žádá papežský stolec, aby mu udělil provizi k farnímu kostelu sv. Jakuba apoštola v Kněžicích parrochialem ecclesiam sancti Jacobi apostoli v olomoucké diecézi (Olomucensis diocesis) či na jeho stálý vikariát, jehož roční důchod nepřevyšuje 15 hřiven stříbra. Zároveň žádá, aby mu byla udělena dispens z přestoupení konstituce s incipitem „Execrabilis“ vydané papežem Janem XXII.1

Vyhlášená 19. 11. 1317 papežem Janem XXII.; Extrav. Jo. XXII, tit. III de praebendis et dignitatibus, in: CIC II, col. 1207—1210; ke konstituci viz Lux 1904, s. 26—27.

Svou žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: řečený mnich Jan z Řečice držel farní kostel v Hořepníku (in Orzepnig) v pražské diecézi. Přesto následně přijal výše uvedený, tehdy uvolněný kostel sv. Jakuba, který byl klášteru inkorporován a je obvykle spravován želivskými mnichy; právo správy tohoto kostela získal na základě kolačního práva opata a konventu kláštera v Želivi a pobíral z obou kostelů okolo šesti měsíců důchody. Protože se však obával, zda své právo neztratil přijetím kostela na základě výše uvedeného kolačního práva a neporušil ustanovení výše zmíněné papežské konstituce, čímž by se stal nezpůsobilým, žádá o abolici z takové poskvrny inhabilitatis maculam a také o dispens v této věci. Zároveň připomíná, že se již vzdal kostela v Hořepníku a činí tak nyní k rukám papeže.

Vicekancléř papežské kanceláře schvaluje supliku bez výhrad Concessum ut petitur.

B. p. Dudum dev. vester Johannes de Rzeczicz, professus monasterii Siloensis ordinis Premonstratensis Pragensis diocesis, parrochialem ecclesiam in Orzepnig eiusdem diocesis obtinens, aliam parrochialem ecclesiam s. Jacobi apostoli Olomucensis diocesis seu eius perpetuam vicariam, cum ipsa sit eidem monasterio incorporata et per eiusdem monasterii monachos regi consueta, ex collacione abbatis et conventus monasterii prefati, tunc certo modo vacantem, extitit pacifice assecutus eamque per sex menses vel circiter una cum dicta ecclesia in Orzepnig tenuit et possedit, fructus percipiendo ex eisdem; dubitat, quod propterea a iure suo in dicta ecclesia s. Jacobi virtute dicte collacionis acquisito cecidisse seque inhabilitatis maculam in constitucione Johannis XXII., que incipit „Execrabilis“, incurrisse. Quapropter supplicat … dictus Johannes, quatenus … huiusmodi maculam abolentes et super hoc graciose dispensates, sibi de dicta parrochiali ecclesia s. Jacobi seu eius perpetua vicaria, cuius fructus etc. quindecim marcharum argenti … valorem annuum non excedunt, cum ipse dudum dictam primam ecclesiam dimiserit, prout eam exnunc dimittit in manibus Stis Vre … dignemini misericorditer providere cum non obstantibus et clausulis oportunis ut in forma.

Concessum ut petitur. Datum Rome apud s. Petrum octavo id. Marcii a. quarto.

In marg.: Jo. Constantinus, S. Montisarag.

N/AMVB VII/1, s. 304, č. 707N/AN/A