Sigmund, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, také uherský, český, dalmacský, kruacký etc. král, známo činíme listem tiemto všem, že strany měšťan z Stráže, nám věrných milých, obětované nám prosbě ustavičné, abychom jim zápis najjasněšieho! bratra našeho, pana Václava, krále českého, zapsáním jiných zápisuov v témž zápisu popsané pojistiti, potvrditi, obnoviti a nyniším naším zápisem slovo od slova popsati milostivěji ráčili bychom. Kteréhožto zápisu rozom jest takový:

Václav, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel řieše, a český král, známo činíme tiemto listem všem, že strany měštan našiech v Stráži, věrných našich milých, velebnosti naší pokorně prošeno býti!, abychom jim zápis skrze najjasniššieho někdy kniežetem, pauem Janem !, krále českého, děda našeho milého, na jich svobodé dané, pójčené a opět potom skrze najjaniššieho ! kniežetem a panem, panem Karlem, řiemským ciesařem, vždy rozmnožitelem tieše, a českým králem, pánem a otcem našiem najmilišším, potvrzeno, obnoviti, pojistiti a ztvrditi, z královské naší milostivé dobroty potvrditi milostivěji ráčili bychom. Rozom zápisu dřieveřečeného pana Jana, děda našeho milého, takový jest a znie v tato slova:

Jan, z Boží milosti český a polský král a také lucenburský hrabě, všem věčně. A ač královský velebnosti příslušno jest ke všem pravici svobodnú ztáhnúti, k těm však najmocněji přiezeň naše ztažena bývá, kterýchžto viera stálá a žádostivá stálost vděčny činí. A protož znamenajíce vieru a žádost a žádostivú pokoru, kterýmžto nám milí měšťané naši v Stráži výsosti naší královské ustavičně prosili jsú, vdolepsané jim svobody a milosti, kterýžto našim dědicom a budúcím jménem nepřerušitedlně zachovati přikazujem, ustavujem pořád činiti a zachovati, najprve zajisté ustanovujíc, aby dadúce nám anebo našemu purkrabie, kterýž by toho času tu byl, třidceti a šest řiven těžkých, šedesát grošuov a čtyři praských peněz za každú řivnu počítajíc, a potom ode všech daní, šosuov a vzkládání obtiežení věčně budte vyněti a zbaveni kromě obecné daně, kterážto berně slove, tu vynímajíc, ač by která ! království našemu Českému přihodilo by se položiti. Pójčujem také, aby měšťan jich obec rychtáře sobě voliti mohli, kterýž by kolivěk hod. ného a užitečného chtěli a věděli. Žalujiciemu z rány puol řivny bud dána, rychtáři zajisté řivna celá buď dána a z hrdosti šiling jeden bud dán. Potom chceme, aby žádní z měšťan drieveřečených k obecnému súdu nebolito zemskému skrze ižádného potom tieštěni byli, pójčujíce také milostivě, aby lesuov, chrastí, kteréžto v mezech dědin svých, z kterýchž nám platí, leží, jich požívali v svobodě k požitku a k libosti své, potokuov také, kteří tekú vedle městečka jich, v plné jměli svobodě. Chodové také a Němci přísediecí súdy své (aby] u prveřečených měšťan našich mívali a činili, jakožto i prve a nynie činiti obyčej jest. Dopúštieme také, aby měšťané dřieve řečení lovy zaječí a koroptví v svobodě jměli. Toto jsme také ustanovili z svrchupsanými milostmi, z plného našeho vědomie a dobrotivosti královské pójčeno jest, aby z měštan svrchupsaných každý zvlášť v životě i na smrti statek svoj, kterýž jmá, veškeren odkázati svobodně muož, komuž să jemu zdáti a líbiti bude k své vuole. A jestliže by kto sšel bez kšaftu a umřel z nich, dědice neb dědicuov nepozuostavuje přirozených, tehda statek a zboží jeho na přietele jeho najbliššieho, buď muzké neb ženské pohlavie, spadnúti jmá, přikazujíce den sobotní za den trhový držeti a zachovati tu budúcně bez přerušenie. Těch věcí na potvrzenie pečetí naší kázali sme potvrditi. Dán v Domažlicích léta Božieho tisícého třístého třidca. tého prvnieho vigiljí svatého Bartoloměje.

Rozom zajisté zápisu dřieveřečeného otce našeho takový jest a znie v tato:

Ve jméno svaté a nerozdielné Trojici zsčastně amen. Karel čtvrtý, z Boží milosti řiemský ciesař, vždy rozmnožitel říše a český král, k věčné věcí paměti. Známo činíme všem, že stojíce před naší velebnosti přítomností měštané v Stráži, věrní nám milí, některé listy slavné paměti osvieceného Jana, krále českého, otce našeho najmilišieho, výsosti našie obětovali jsú, prosiece pokorně, abychom těch listuov jim z obyčejné dobrotivé milosti pojistiti, stvrditi a potvrditi ráčili bychom. Kterýchž listuov rozom jest takový a znie v tato slova: Jan, z Boží milosti český a polský král etc. Následuje listina ze dne 23. srpna 1331; vi výše. My zajisté dřieveřečených věrných našich k prozbám dobrotivě jsúce příchylni, dřieveřečené listé ve všech jich rozomích, punktích a klausulách slovo od slova, jakož se nahoře vypisuje, kteréžto rozomně a opatrně pójčené jsú a jakožto našim a jiným právom bez škody, mocí královskú potvrzujem a stvrzujem a pojištujem a z milosti obyčejné potvrzujem, Ižádnému ovšem člověku slušno buď našeho pójčení, potvrzení a pojištění listu pře! přestúpiti aneb kterúž všetečností proti jemu učiniti pod pokutú těžkého hněvu našeho. Znamení najjasnišieho kniežete, pana Karla čtvrtého, řiemského ciesaře nepřemoženého a slavného krále českého. Svidkové těch věcí jsú osviecený Rudulfus mladší z Sas, Kasimirus těšenský, Mikuláš minstrberský, Bolek opolský, Konrád olšnický, Bolek falkenberský vývody, i také slovutní Henrich z Švarcenburku, Jan Magdeburský, Oldřich z Holfensteinu, Vojtěch z Anabolts, Rudolf staršie, vývoda saský, svatý řieše arcimaršálek, a ctihodní Arnest, arcibiskup praský, Friderich řezenský, Jan arigenský, Břečislav vratislavský, Jan olomucký, Tidricus mindenský biskupi a hrabie a jiných mnoho. Pod pečetí na svedomie cíesařskú potvrzeno jest. Dán v Praze léta Božieho tisícého třístého padesátého čtvrtého, indicione osmé, šestnádeté kalendy Oktobris, království našich léta desátého a ciesařstvie prvnieho.

My znamenavše vděčné a příjemné služby, kterýmžto drieveřečení měštané naši v Stráži dřieveřečeným předkom našim vděčně líbili jsú se a velebnosti naší líbiti se budú vděčněji napotom, a protož ne skrze blud ani z neopatrnosti, ale s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich dřieveřečené zápisy, jim skrze děda a otce našich dřieveřečených na jich svobody a milosti daná, dopuštěná a pójčená!, obnovujem, oznamujem, pojišťujem a potvrzujem, obnovujem, oznamujem, pojišťujem a mocí těchto listuov s plného našeho vědomie potvrzujem z královské české plnosti a mocnosti, známo činíce a zevně chtiece dřieveřečené zápisy a listy ve všech jich punktích, klausulách, hantfestech a artikulích, jakožto slovo od slova nahoře se vypisují, nynie i potom v budúciech časích neporušitedlně zachovati mocí utvrzenie našim a jiným právom bez škody pod našie velebnosti pečetí na svědomie. Dán v Praze léta Božieho tisícého čtyřistého padesátého čtvrtého! první den dubna, královstvie našich léta českého padesátého, římského třidcátého sedmého. 

My znamenavše takovú prozbu pravú býti a hodnú rozomu, znamenavše také vděčné a příjemné služby, kterýmižto našim předkóm, nám dřieveřečenie měšťané též líbili jsú se, líbí se každý den a líbiti se budú potom, s dobrým rozmyslem, také s radú věrných našiech a s jistého našeho vědomie i též z moci královstvie Českého nahoře řečeným měšťanom dřieve řečeného bratra našeho najmiliššieho, krále Václava zápis se všemi jinými zápisy v nich popsané i také všecky a každý zvláštně, milosti a svobodé v nich popsané!, jakožto slovo od slova znějí, ve všech svých artikulích, punktích a drženie, jakožto jim dány a pójčeny jsú, obnovujem, pojišťujem, oznamujem a potvrzujem, obnovujem, pojišťujem a oznamujem a mocí listu tohoto milostivěji potvrzujem, chtiece a známo činiece zevně, aby nynie i potom v budúciech časích neporušitedlnú obdrželi moci stálost, však našim a jiným kterýmžkoli věk právom vždy bez škody. Těch věcí na potvrzenie pečet naši přivěsili sme k tomuto listu. Dán v Řezně léta Božieho tisíceho čtyřistého dvadcátého druhého den sv. Remigi, království našich léta uherského třidcátého šestého, římského třinádctého, českého třetieho.