Ve jméno Božie amen. Já Diviš starší z Křiečova vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem, bedlivú pamětí a požívaje zdravého rozumu, svobodně a dobrovolně poručenstvie mé ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého, mně od pana Boha všemohúcieho na tomto světě kterákkoli puojčeného, jakož dezky zemské plněji ukazují, aby po mé smrti o to jisté zbožie mé mezi přáteli a budúcími mými nižádní sě svárové ani které roznice nedaly činím, zjednávám a zposobuji obyčějem tiemto: Najprve ustavuji tohoto poručenstvie mého slovutné a opatrné Jana Kekule z Stradonic, Dobeše slajfeře městěnína Stareho města Pražskeho, Jana z Krajnic a Vintieře z Křemjže přáteli mé, prosse jich, aby oni toto mé poručenstvie opatrovali, ženě mé a dětem našim radni byli i pomocni, když by jim toho bylo potřěbie, jakož jim toho mimo jiné mé přáteli zvláště věřím a úffám. A tak odkazuji a dávám všecko zbožie mé movité i nemovité, kterýmž mě jest pan Buoh všemohúcie na tomto světě nadělil, Janovi, Eleně, Anně a Alzbětě, dětem mým. Najprv puol tvrze a puol dvora poplužnieho v Křiečově s rybníky, puol lesu, kterýž přísluší k Olšie s potokem, s hájem, s břehy, puol lesu řečěného Radimovec, Ořkov les s lúkami, čtyři lány lesu v Budiskem háji, vešken plat v Rohozce kromě jednoho člověka, v Budiši plat, kterýž mám věc jedním člověkem než-li moj bratr, v Olší člověka, kterýž sedie na čtvrti, v Třiebšicich dědicstvie s puol kopy platu, v Budišiech lúky a v Podolší lúku i s tú se vší zvolí, což k tomu zbožie svrchu psanému příslušie, nic po sobě nepoostavuje, k mění, k držení a k dědičnému požívánie a na rovný diel mezi ně k rozdělenie, jednomu tak mnoho jako druhému. Pak-li by pan Buoh kterého dietěte z svrchu psaných dětí před lety rozumpnými neuchoval, tehdá diel toho dietěte umrlého na zostalé děti rovným dielem má připadnúti, a tak až do poslednieho. Jest-li pak, že by všichni děti před svými letmi dospělými sešly, tak že by zemřely, tehdá to všecko zbožie svrchu psané po jich smrti na paní Annu manželku mú pravým právem má spadnúti diedicky beze všie přiekazy všelikterakých lidí; kterehožto zbožie mého svrchu psaného i děti našich manželka má již jmenovaná aby byla poručnicí najvyšší. Dále odkazuji manželce mé často menované padessáte kop grošov, tak aby jí po mé smrti z zbožie mého byly splněny a zaplaceny penězi hotovými beze všeho prodlenie, tak aby s těmi padessáte kopami věna, kteréž má na Rohozci dezkami zemskými zapsáno, bylo sto kop grošov. Toho na jistotu pečeť má vlastní k tomuto listu jest přivěšena. A pro lepšie svědomie urozeného pana Mikulaše z Hazmburka seděním na Budyni a opatrných Mikšie Ryšlaveho, Hedviky krajčieho, conšelov Stareho města Pražskeho, pana Jana z Kolowrat seděním na Kornhausi a slovutného Alšie Hurta z Pozdně pečeti k mé snažné prosbě také přivěšeny sú k tomuto listu. Jenž jest dán anno domini MCCCCXXIIII ante Petri et Pauli apostolorum.