Stala sě jest úmluva a smlúva z jednostajného svolenie stran v dolepsaných skrze výpověď opatrných mužóv v plné radě v Starém městě na rathúze Petrem Langaštem a Petrem Duršmidem, měšťany nadepsaného města, tocižto mezi Mikulášem Florkem z Rybňan a Kateřinú, téhož Florka manželkú, s jedné a slovovutným Zachařem z Krp o zbožie u Velenci i o to právo, kteréž mají na zádušniem týmž Zachařem u svrchupsaných manželóv za jistú sumu peněz kúpené, a to takováto: že svrchupsaný Zachař ještě dvě stě kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského nadepsaným Kateřině a Florkovi, jejich dědicóm a budúcím, jmenem věna a za věno dlužen zuostává. Z kterýchžto dvú stú kop věnných svrchupsaný Zachař má jim dvadceti kop grošuov věnných z svrchupsaného Velence, kromě zádušnieho, z kteréhožto zádušnieho nemá jim nic platiti ani bude mieti, platu ročnieho a komornieho vydávati na každé léto rozdielně, točiž desět kop grošuov na svatého Havla nynie najprv příštieho anebo hned ve dvú nedělí potom a desět kop grošuov na svatého Jiřie hned potom pořád zběhlého anebo ihned ve dvú nedělí potom; a tak na každé léto po dvadceti kopách grošuov, doniž by svrchupsaným Kateřině a Florkovi anebo jich budúcím svrchupsaných peněz hlavních i s jedniem úrokem nesplnil a úplně nezaplatil. A jestliže by dřievepsaný Zachař kterého úroka svrchupsaného na který rok nadepsaný již jmenovaným manželóm neb jich budúcím nesplnil a nezaplatil: tehda hned nazajtřie po nesplnění budú motci s purkrabí hradu Pražského, kterýž v ta doby bude, anebo s jeho úředníkem na svrchupsaného Zachaře a na jeho zbožie svobodné tudiež u Velenci zajímáním, braním i jinými obyčeji sáhnúti, kolikrát by toho potřebie bylo, až by sě jim za jich úrok i za náklady, kteréž by proto učinili, dosti stalo. Dále svrchupsaný Florek a Kateřina jménem svým i svých dědicóv a budúcích mají i slíbili jsú to zbožie své u Velenci s tiem právem, kteréž mají na zádušniem, dřievepsanému Zachařovi a jeho budúcím ve dsky zemské, když budú otevřieny, vložiti a zapsati, tak jakož země Česká za právo má; a to na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni po otevření desk zemských, a když by od svrchupsaného Zachaře anebo od jeho budúcích napomenuti byli; pakli by dsky zemské nebyly otevřieny, ale tiem řádem a obyčejem, kterýž miesto desk zemských v zemi České bude uložen a páni, rytieři, zemané a panošě obecně jeho požívati budú, objistiti a utvrditi. Pakli by toho všěho, což svrchupsáno stojí, neučinili, točiž že by toho jistého zbožie u Velenci i s právem zádušním svrchupsanému Zachařovi, jeho dědicóm a budúcím ve dsky zemské, jakož svrchu stojí psáno, nevložili a nezapsali, ani tiem řádem a obyčejem, kterýž bude miesto desk zemských vyzdvižen, neobjistili: tehda svrchupsaný Zachař i jeho budúcí nebudú jim povinni platu svrchupsaného platiti tak dlúho, dokavadž by jim řádem svrchupsaným neobjistili a nezapsali. Také jest toto vymieněno: jestliže by svrchupsaný Zachař z své dobré vuole anebo jeho budúcí chtěli prve, nežli by dsky zemské otevřieny anebo doniž by řád miesto desk zemských nebyl vyzdvižen, svrchupsaným Florkovi, Kateřině manželce jeho anebo jich budúcím svrchupsaných dvě stě kop grošuov hlavních peněz s jedniem úrokem k splacení XX kop grošuov úroku splniti a zaplatiti: tehda nadepsaný Florek a Kateřina nebo jich budúcí mají svrchupsanému Zachařovi a jeho budúcím na svrchupsané zbožie na zprávu jistotu učiniti rukojmiemi jistými a hodnými pod ležením, jakožto obyčej jest v zemi České. Potom a najposléz ot svrchupsaných stran takové toto dobrovolné svolenie jesti sě stalo: Když by kolivěk svrchupsaný Zachař nebo jeho dědici a budúcí nadepsaných dvadceti kop grošuov platu na zboží tak jistém a svobodném svrchupsaným Flovkovi a Kateřině aneb jich budúcím ve dvú mílí okolo Prahy s jich vědomím odkúpili a odkázali, tehda svrchupsané zbožie u Velenci ot platu svrchupsaného má býti svobodno a prosto, aniž budú mieti na ně kdy svrchupsaní manželé aneb jich budúcí kterým obyčejem a právem viece sahati, buďto duchovním neboli světským. Actum feria IIII. post Stanislai anno et cetera XXV° Iohanne Bradaty pro tunc magistro civium, Simone ab albo leone, Vitcone rimer, Sdencone candelatore et aliis consulibus.