Jan Nider (Iohannes Nyder, prior) a Jan z Maulbronnu (Iohannes de Mulembrunn) děkují Ivanu Stojkovičovi z Dubrovníku (Iohanni de Ragusio, sacre pagine professori et procuratori ordinis predicatorum) za to, že přijal od koncilu v Basileji úkol jim jeho jménem psát a zpravovat je o tom, co se děje, což činí dostatečně a zřetelně a věrně. Také mu děkují, že je otcovsky řídí, opatruje a povzbuzuje. Proto mu odpovídají důvěrným stylem s důvěrou, že on ví, co komu náleží a co prospívá záměrům koncilu sancto vestro proposito expediat, co se má říkat veřejně a co soukromě. To všechno nechávají na něm. Sdělují mu, že husité ani obyvatelé Chebu (Egra) jim kromě posledního dopisu z 30. ledna 1432, jehož opis nunciové Ivanovi z Dubrovníku vobis přeposlali, neposlali žádný další. Nunciové neví, proč husité s odpovědí otálejí. Slyšeli ale nejasné zprávy vaga tamen relacione o tom, že se husité ve stanovený termín 10. února 1432 in termino constituto sešli v Praze (in Praga) a jednali mnoho dní a neshodli se docela non usquequaque concordaverint na článcích hiis, které sestavili klérus a vzdělanci clerus et litterati ze Starého Města pražského (in Praga veteri) a Nového Města pražského (nova), jejichž opis nunciové IIvanovi z Dubrovníku vobis také poslali. Radí mu mimochodem, aby tyto články nedával nikomu přepsat, aby to, že by tyto články vešly v širší známost nebránilo kvůli studu za změnu názoru smíření husitů a jejich přivedení zpět do církve v případě, že by změnili ve věci těchto článků eisdem conclusionibus názor. Někteří moudří lidé odhadují, že husité Bohemi, kteří se sešli na řečeném sněmu v Praze (Pragam) z velké dálky a měli plnou moc souhlasit s řečenými články nebo přijmout jiné věci dohodnuté v Praze (in Praga), se vrátili k těm, kteří je poslali, s tím, že se sejdou na jiném sněmu, a proto odkládají odpověď. Jiní odhadují, že se husité mohli dozvědět, že římský papež Evžen IV. (per dominum nostrum papam) nařídil rozpustit koncil v Basileji kvůli pozvání husitů, a tak nechtějí odpovědět. Jiní odhadují, že se možná rozhodli vyslat nějaké významné posly aliquos notabiles do Norimberka huc k nunciům, ale kvůli šílenosti nimiam insaniam lidí této doby v Německu parcium nostrarum nebo kvůli přílišné obtížnosti cesty způsobené záplavami vody vznikajícími táním hlubokých závějí a neustálým deštěm cestu odkládají. Možná jsou odklady způsobeny jinou rozumnou příčinou, o které nunciové zatím neví, doufají ale, že se to brzy dozví. O tom všem, nakolik to bylo nutné a vhodné, spravili nunciové konšely Chebu (consulatum Egrensem) a následně i husity pomocí dopisů vlastních i koncilu takovým způsobem, že věří, že ani nunciům ani koncilu v této věci husité ani Chebané nemohou ani nebudou moci nic vytýkat. Po důvěryhodných poslech je totiž zpravili o úmyslech koncilních otců a o jejich záměru vytrvat a poslali jim svůj překlad do hornoněmčiny vulgare dopisu koncilu opatřeného pečetí sigillatis litteris vestris a usnesení koncilu na jeho druhém ultima sezení společně s dalšími dokumenty. Poslové nunciů k husitům Bohemos a jejich poslové k nunciům ale nemohou cestovat tak rychle, jak by chtěli, protože cesty jsou neschůdné kvůli hlubokému bahnu. To je patrné z toho, že posel koncilu, který je přítel familiaris opata klášera v Langheimu, Heinricha VIII. von Streitberg, domini de Langheim dorazil do Norimberku huc až 4. března 1432, osmnáctého dne od data posledního dopisu koncilu, tj. 16. února 1432. Proto se nelze tolik divit, že odpověď od husitů tak dlouho nepřichází super dilacione premissa. Nunciové dále soudí, že, co se týče pozvání harum parcium prelátů z německých zemí na koncil, je potřeba mít trochu trpělivosti. Protože pokud se Evžen IV. postaví na stranu koncilu – a zda tomu tak bude, se koncilní otcové brzy dozví –, budou tito preláti donuceni přijít. Mezitím, dokud mají pochybnosti i ti, kteří stojí zcela na straně koncilu dubio pendente omnino vobis favencium, mohou být preláti k cestě na koncil sotva přivedeni. Pokud se ale Evžen IV. proti koncilu výslovně postaví expresse favorem negabit, věří nunciové, že všichni nebo většina prelátů přijde na koncil ze strachu ze světských knížat a mocností, především poté, co se dopis koncilu s jeho usneseními, o kterých koncilní otcové píší ve svém dopise 16. února 1432, a dopis Zikmunda Lucemburského domini regis, o kterém píše ve svém posledním dopise koncilu, dostanou k německým knížatům. Nunciové slibují, že v těchto věcech ani v žádných jiných záležitostech neopomenou nic, co je pro ně možné. Vyzývají tedy koncilní otce, aby jim bez obav nařizovali cokoliv, co je v jejich silách, a neopominou z toho ani ň neque iota. Jan z Maulbronnu poté říká, že poté, co byl ujištěn o autoritě koncilu a jeho vůli vytrvat, může jej koncil klidně poslat k Indům nebo Čechům. To stejné soudí o Janu Niderovi collega, kterého považuje za stálejšího, trpělivějšího a lepšího v každé ctnosti. Dále soudí, že vzhledem k tomu, že kurfiřti, jak Ivan z Dubrovníku v dopise z 16. února 1432 píše ut scribitis, poslali ke koncilu své vyslance, budou ostatní rychleji přivedeni k tomu, aby sami také přišli facient tanto cicius alios concurrere. Nunciové dále sdělují, že neslyšeli o tom, že by kdokoliv jednal s husity o příměří, od čehož odrazuje naděje, kterou lidé chovají v koncil, a naděje, že husité pošlou své vyslance na koncil a budou přivedeni zpět. Slibují, že budou povzbuzovat římské církve poslušné křesťany nostros, aby s husity neuzavírali příměří a poslali k husitům své posly ne federa cum eis contrahant, et ad Bohemos ut nuncios mittant, ale až po řádném zvážení, aby si toho husité nepřestali vážit, kdyby toho dosáhli příliš snadno. Slibují také, že ve vhodnou chvíli se postarají, aby knížata a města, bude-li to vhodné, napsali husitům ipsis, že zatímco doteď si jak ústně, tak ve svých pověstných knížečkách stěžovali, že se jim nedostalo slyšení, pročež mnozí byli méně ochotní na ně útočit, nyní, pokud by se nedostavili ke koncilu, když byli laskavě pozváni, poštvali by proti sobě takovýmto vykrucováním tergiversacione celý svět. To ale udělají, až kdyby se ukázalo, že husité nechtějí na koncil přijít nebo že cestu příliš odkládají. Dále nunciové koncilu gratulují k podpoře, které se mu dostalo v osobě Viléma III. Bavorského (in katholico illo miti et illustri principe, domino Wilhelmo). Ten napsal konšelům Norimberka (consulatui Norimbergensi) dopis, ve kterém je vyzývá ke spolupráci s koncilem pro cooperacione et assistencia in negociis vestris. Norimberští konšelé přijali dopisy jeho sua a koncilu vestra příznivě a ihned na žádost Viléma III. Bavorského suam poslali posly s opisy rozhodnutí koncilu k Fridrichovi I. Braniborskému dominum marchionem a konšelům Chebu (consulatum Egrensem), po těchto poslech poslali dopisy těmto adresátům i nunciové. Nunciům se také zdá vhodné, aby, když koncilní otcové v závažných záležitostech in arduis píší německým knížatům nebo městům nebo něco sdělují demandatis, připojil jménem Zikmunda Lucemburského domini regis, jehož zastupuje cuius potestate ea parte fungitur, svůj dopis v hornoněmčině lingua sua také Vilém III. Bavorský idem princeps, protože to bude více a rychleji působit imprimitur. Nunciové také radí, aby, když účastníci koncilu domini de concilio píší prostým lidem z Německa (simplices de Alemania), činili tak s pomocí per medium někoho důvěryhodného a schopného psát v německém jazyce Alemanico, překlady totiž téměř nikdy nepůsobí sapiunt et imprimuntur tak jako originál. Dále nunciové radí, aby dokud je naděje, že husité přijdou na koncil, nebyli husité ve veřejných dopisech do střední Evropy versus has partes nazýváni „husité“ Hussite, jak se to v nedávné době nunc stalo v dopisech do Norimberku (ad Norimbergenses) a do Chebu (Egrenses), ale „Češi“ Bohemi, aby nebyli provokováni. V Norimberku aput nos již nyní nikdo nepochybuje o pokračování koncilu, protože všichni věří, že Duch svatý svázal koncilní otce svými nerozlučitelnými pouty. Nunciové soudí, že už se nyní nemohou ohlížet zpět, aby se nestali zrádci mendaces. Nyní již není dovoleno pochybovat o stálosti koncilních otců, protože už snesli těžší útoky, a věci by nyní již měly jít lépe, je ale třeba dávat si pozor na mazanost ďábla a jeho přisluhovačů. Nunciové věří, že, když koncilní otcové svými dekrety zlořečili ďáblovým žezlům a statečně vzdorovali při prvním útoku hlavě jeho válečníků, která se je snažila rozptýlit, nyní už je svými lstmi nebude moci pohnout. Bude stačit, když koncilní otcové budou jednat statečně, jak k tomu vyzývají i své nuncie, a uskutečňovali své plány constituta ve správném pořádku a čase. Vyzývají koncilní otce, aby se postarali, aby v době přítomnosti husitů v Basileji in presencia Bohemorum ad nos veniencium a během jejich cesty do Basileje in via usque ad vos byly mírně zmírněny rozsudky proti nim s tím, že budou, pokud to jinak nepůjde, vyloučeni ze slavení bohoslužeb, protože by nesnesli, aby kvůli nim byly bohoslužby zrušeny saltem interdum ipsis ab ecclesia sive divinis, si secus fieri non poterit, exclusis, quia propter se non tollerarent divine laudis organa suspendi, jak už to nunciové psali. Dále sdělují, že 15. února 1432 xv mensis preteriti poslali posla z koncilu zpět s mnoha texty a opisy textů, které jim byly poslány z Čech, a žádají, aby pokud se ke koncilním otcům tyto texty dostaly, dali to nunciům vědět. Dále sdělují, že zpravili Jana z Horní Falce (Illustris dominus dux Iohannes Bavarie) o přetrvání koncilu, což jej velice potěšilo, a že tento jim v dopise slíbil, že udělá cokoliv, čím může pomoci koncilu a jeho snahám a bezpečné cestě husitů k nunciům do Norimberku nebo na koncil do Basileje ad vos sive ad nos securitatem et conductum, a je ochoten husity případně i osobně doprovodit a nařídil všem svým poddaným, aby jednali stejně. Dále doporučují, aby, když budou chtít z koncilu poslat posly k nunciům, zeptali se opata kláštera v Ebrachu Hermanna III. von Kottenheim nebo opata kláštera v Langheimu Heinricha VIII. von Streitberg dominos Ebracensem et de Langheim na lidi, kteří jsou na koncilu a pochází z Bamberka (de Bamberga) nebo okolí Norimberku vicinis hiis partibus a informovali nuncie o všem, co prospívá nárůstu nebo upevnění koncilu augmentum et stabilimentum vestre congregacionis, čímž potěší mnoho lidí. Jan z Maulbronnu dále žádá Ivana z Dubrovníku, aby předal Johannovi II. von Gelnhausen, opatovi kláštera v Maulbronnu (domino de Mulembrunn) knihu s akty koncilu v Kostnici (concilii Constanciensis) a proroctvími o papežích papaliste, kterou mu Jan z Maulbronnu půjčil, nebo, aby opatovi řekl, že ji má, aby byl Jan z Maulbronnu v této věci z obliga, neví totiž, kdy se na koncil ad vos vrátí. Jan Nider a Jan z Maulbronnu dále sdělují svůj názor, že pokud koncilní otcové Giuliana Cesariniho, kardinála jáhna titulu Sant'Angelo in Pescheria (dominum Iulianum, miseracione divina sancti Angeli diaconum cardinalem), který svým slavným životem a skutky sjednává sobě lásku všech včetně protivníků a přivádí mnohé k tomu, aby byli více nakloněni koncilu v Basileji obecně, na žádost kohokoliv – a to především někoho, kdo jim nepřeje – nebo na jeho vlastní naléhaní, nechají, ač neradi, odejít, přestože jej potřebují, způsobí to velké pobouření a údiv. Také to povede k tomu, že rozhodnutí koncilu, která se nyní zdají mít nezpochybnitelnou autoritu que vim et firmitatem irrefragabilem habere ex auctoritate videntur, budou mít o hodně menší autoritu. Dále to mnoho lidí přivede k pochybnostem a nebudou koncil tak bezvýhradně ctít a podporovat jej. Pro to, že by z toho povstalo mnoho nesnází, svědčí také tato příhoda: Když se nedávno pridem jeden významný člověk vracel od Zikmunda Lucemburského de domino rege domů, po cestě se doslechl, že Giuliano Cesarini idem dominus legatus odjel z koncilu s 24 koňmi. Kvůli této falešné zprávě jej zachvátil tak veliký údiv a smutek, že to sám nedokázal vysvětlit ut idem ipse sufficienter explicare non posset. Nunciové ponechávají na koncilních otcích, co v této věci dělat, soudí ale, že by spíše měli na koncil být autoritativně povoláni i ostatní kardinálové, budou-li potřeba, než aby byl propuštěn Giuliano Cesarini, kterého na koncilu nutně potřebují illum utique vobis necessarium virum sermone et opere potentem dimitteretis. 10. března 1432 Hodie sdělil Janovi Niderovi alteri ex nobis, priori scilicet jeden žebravý mnich z Plzně (frater de Pilsena), který byl kvůli jistým záležitostem poslán do Norimberka nebo někam jinam huc aut alibi, že asi před dvěma týdny infra quindenam odešel z Plzně (de Pilsena) a že v té době byli hustité shromážděni ve velkém množství a velice se svářili inter se multum discordes a že nějací čeští urození poslali ke konšelům Plzně (ad consulatum Pilsnensem) s prosbou, aby k nim poslali nějaké své lidi. Když k těmto urozeným tito lidé z Plzně Quibus přišli, řekli jim, že nyní s Plzňany téměř všichni z nich souhlasí ve všem kromě otázky přijímání pod obojí způsobou, že se ale v této věci chtějí podřídit rozhodnutí koncilu, a požádali je, aby se s nimi spojili proti táboritům, kteří s těmito urozenými nobis stále nesouhlasí discrepant. Poslové z Plzně Qui jim odpověděli, že nebyli posláni, aby jednali o ničem, co se týká víry, ale chtějí-li s nimi jednat o něčem jiném, mohou, a tak jednali o dalších věcech. Jan z Maulbronnu Ego, qui scribo se dozvěděl od jakéhosi významného člověka, že Prokop Holý (Procopius Thaboritis, quorum capitaneus est) se sice nestaví otevřeně proti táboritům, jejichž je hejtmanem, mazaně ale tajně jedná s těmi lepšími pocioribus s cílem, aby dosáhl svornosti a dobrého konce. Tyto věci dovolují nunciové Ivanovi z Dubrovníku vyprávět tak, jak je píší. Dále Ivana z Dubrovníku žádají, aby poděkoval Jiřímu ze Schönthalu Venerabili patri domino … provinciali, který tento dopis doručí, za to, že z úcty ke koncilu na jejich žádost čekal více dní v Norimberku hic pro případ, že by přišli z Čech nebo odjinud nějaké lepší zprávy, které by mohl od nunciů Ivanovi z Dubrovníku Paternitati Vestre doručit, ale nechtěli jej již déle zdržovat od jeho úkolu gratam comitivam, que sibi occurrit. Očekávají nicméně, že do týdne octo dies se dozví něco z Chebu (Egra) od posla Norimberku (nuncium Norimbergensem), který vyrazil 9. března 1432 pridie. To, co se od něj dozví, a další novinky budou sdělovat Ivanovi z Dubrovníku Paternitati Vestre ve vhodnou chvíli. Nunciové se ale obávají, že když jim koncil nařizuje, aby s husity neuzavírali žádné dohody, ale všechno přenechávali koncilu vobis, příliš jim svazuje ruce. Žádají koncil, aby zvážil, zda by v případě, že by k nunciům husité poslali posly a souhlasili by s podmínkami vias, které by byly podle názoru knížat a dalších moudrých rozumné a o nichž by nunciové soudili, že budou pro koncilní otce přijatelné, a knížata a další mocipáni a města by se zavázali, že jim zajistí bezpečnou cestu do Basileje a zpět a dali by jim takové záruky taliter caverent, že by husité byli spokojeni, a husité by slíbili, že se budou chovat spořádaně cestou do Basileje, na místě i cestou zpět, neměli nunciové jménem koncilu husitům slíbit bezpečnost na koncilu i na cestě in loco et ubique, kterou jim už dříve koncil slíbil, a požádat všechny věrné křesťany fideles, aby tento slib respektovali ad id faciendum. Nunciové se nicméně obávají, že věci nepůjdou tak jednoduše, aby nemuseli ještě několikrát předat věc ke zvážení koncilu ad Vestras Paternitates deferri. Na každý pád nunciové doufají, že to, co v této věci udělají, se bude koncilu líbit. Dále sdělují, že o úmyslech a dalším postupu rytířů se nedozvěděli nic kromě toho, že vzhledem k tomu, že nedoufají, že by mohli připravit svou výpravu proti husitům bez přízně a pomoci knížat, vybrali na svém posledním shromáždění několik účastníků, kteří měli věc přednést knížatům, kteří se tehdy měli sejít ve Würzburgu (in Herbipoli), s tím, že by koncilu jasněji odpověděli poté. Protože se ale knížata kvůli přílišné neschůdnosti cest nemohla shromáždit, věc se neposouvá dále sua prosecucio manet utrumque suspensa. Nunciové se ale dozvěděli, že se má 16. března 1432 dominica Reminiscere konat v Norimberku (Noremberga) sněm kurfiřtů a dalších knížat a říšských měst, jak píše Ludvík III. Falcký dominus Palatinus Fridrichovi I. Braniborskému marchioni Brandemburgensi a obyvatelům Norimberku (Norembergensibus), kteří to nunciům řekli. Někteří považují za pravděpodobné, že na tomto sněmu tunc předstoupí pověřenci rytířů a budou o tažení proti husitům hoc jednat a možná o tom budou mluvit s Janem Niderem a Janem z Maulbronnu nobis jakožto nuncii koncilu nebo, jak se původně rozhodli, pošlou své posly na koncil. Nunciové ale varují koncilní otce, aby nedělali žádné pevné sliby, dokud nebudou mít i odjinud potvrzeno, že se skutečně koná nějaké významné tažení de efficaci et notabili expedicionis sive armature huiusmodi prosecucione. Nunciové slibují, že o tom budou koncil co nejlépe informovat. Nunciové dále žádají koncilní otce, aby je co nejrychleji informovali o své vůli v této věci a také o dalších událostech, především o konečném rozhodnutí Evžena IV. domini nostri pape, co se týče pokračování koncilu, a o tom, zda se ke koncilu připojili další významná knížata, a co mají tato knížata v úmyslu. Dále nunciové sdělují, že je jen málo biskupů prelati, které mohou bezprostředně ponoukat k cestě na koncil nebo vyslání poslů, jedná se o Antona von Rotenhan biskupa v Bamberku (Bambergensis), Johanna II. von Brunn biskupa ve Würzburgu (Herbipolensis), Albrechta II. von Hohenrechberg Eistetensis biskupa v Eichstättu, kteří pod sebou mají jen málo lidí, kteří by se hodili k vyslání na koncil eam rem. Nestálo by za to, aby se kvůli nim nunciové zdržovali v Norimberku hic, pokud by dosáhli vyslání poselstva z Čech (si expedicionem haberemus a Bohemia). Nunciové soudí, že husité qui pravděpodobně protahují svá jednání kvůli údajnému rozpuštění koncilu Evženem IV. presumtam domini nostri dissolucionem a nepřítomnosti na koncilu Zikmunda Lucemburského domini regis Romanorum absenciam, aby vyzkoušeli trpělivost a stálost účastníků koncilu nostram a také aby dosáhli u koncilu větší přízně díky přítomnosti Zikmunda Lucemburského domini regis. Nunciové dále žádají koncilní otce, aby jim v případě, že by se Evžen IV. dominus noster rozhodl zcela postavit proti koncilu, sdělili, zda mohou instrukce pro vyslance koncilu k Evženovi IV. papam veřejně používat k dokazování, že koncil je rozumný a nutný racionabilitatem et necessitatem concilii. V takovém případě by se nunciům zdálo vhodné, aby, až bude koncil případně posílat posly a dopisy univerzitám, které ještě neposlali své vyslance absentes, napsali těmto univerzitám také doktoři a mistři z jiných univerzit, kteří jsou na koncilu, nebo aby byli k těmto univerzitám posláni, aby je přesvědčili, aby co nejrychleji vyslali na koncil učené a užitečné muže. Ti by totiž v tomto případě byli velice užiteční při jednáních rebus agendis conferrent a dodávali by rozhodnutím koncilu autority tractanda auctorizarent.