Evžen, služebník služebníků Božích pro budoucí paměť. Protože jsme se rozhodli vznešenému a nepochopitelnému Bohu splnit naše sliby před veškerým lidem a v jeho svatých nádvořích, zdá se nám, že jsme od té doby, kdy jsme převzali pánovy klíče a řídíme lodičku svatého Petra, drceni tíhou velkého břemene mezi rozbouřenými vlnami světa. Vidíme totiž, jak v této době vzniklá bezbožná hereze Čechů otravuje jako jed srdce věrných a každým dnem se tato smrtelná nemoc rozlézá dále a zachvacuje duše vrávorajících národů, a že omyly Řeků, o jejichž vykořenění se pokoušely různé prospěšné podniky, kvůli vzniklým potížím nadále přetrvávají, a že nepřátelé uctívání kříže z Asie a Afriky, dokonce i v samotné Evropě nabývají sil a strašlivě pobíjejí a ničí křesťanský lid a že samotná věrná knížata a národy mezi sebou divoce bojují a že veškerý klérus jen s velmi málo výjimkami jde po cestě hříchu. Zdrceni těmito hrůzami jsme tedy nuceni volat k Pánu: „Vzbuď svou bohatýrskou sílu a přijď zachránit nás. Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni, Hospodine, Bože zástupů.“ Protože nás tedy mučí tyto a další myšlenky, jsme zaměstnáni velikou starostí, jak můžeme bránit tolika zlům a pomoci křesťanům ke spáse. Když uvažujeme o našem rozhořčení, velice se rozohňujeme, když ale poměřujeme velikost úkolů, vzdálenosti a čas, jsme brzděni z nutnosti lidské přirozenosti, protože nemůžeme za krátký čas zvážit věci tak náročné a obtížné a nutné pro katolickou víru, obzvláště vzhledem k tomu, že, když papež Martin V., náš předchůdce blahé paměti, vyslal milovaného syna Juliána, kardinála jáhna ze Sant’Angelo, kvůli konání basilejského koncilu přímo do města Basileje, naskytly se velké a nutné úkoly, kterými se mělo bránit české pohromě a pomoci napomoci spáse věrných. A tak byl tento kardinál, jak je známo, zaměstnán velkými úkoly pro zachování víry v těchto krajích. Když pak následoval skrytým úradkem Božím útěk našich, vyslal tento kardinál do řečeného města Basileje milované syny, Jana Palomara, vyšetřujícího soudce papežského dvora, a Ivana z Dubrovníku, magistra teologie a prokurátora řádu bratří kazatelů, a posléze tam vyrazil sám a povolal co nejvíce prelátů. Když se tam následně shromáždilo jen málo kleriků, poslal k nám a našim řečeným bratrům se souhlasem těch, kteří jsou v řečeném městě, milovaného syna Jana Beaupèra, magistra teologie a kanovníka z Besançonu. Ten nám mezi jinými věcmi, jež nám výmluvně a moudře vysvětlil, sdělil, jaký je úpadek kléru v oněch krajích, a, jak se bezbožný mor řečené hereze každým dnem více šíří, a, že už se dostal do krajů velmi blízkých Basileji, z čehož vznikají strašné skandály a pohromy. Napodobovatelé řečené hereze totiž pronásledujíce kleriky některé vyhnali a nejednoho dokonce nelidsky zavraždili. K tomu ještě přidal nebezpečí způsobená válkou, kterou začali urození muži, vévodové burgundský a rakouský a další obtíže, zdálo se však, že kvůli těmto potížím usiluje o nové povolání prelátů do Basileje. My jsme prozkoumali stav světa a místní a časové okolnosti, a také to, že se blíží zima a že cesta přes okolí Basileje, především směrem k Rakousku a k Burgundsku, je údajně poněkud nebezpečná, pročež je pravděpodobné, že preláti, kteří byli v Basileji dlouho očekáváni, nakonec nedorazili, mohli by ostatně vzhledem k potížím, nevhodnosti času a nebezpečím války uvést rozumné důvody, proč nepřišli, a, že, pokud jich několik málo dorazilo, nebylo by jich dost k projednávání mnoha velkých věcí, a že již uplynulo sedmileté období, po kterém se měli podle rozhodnutí kostnického koncilu bez dalšího svolání shromáždit. K těmto všem našim úvahám přistupuje to, že před několika dny náš v Kristu milovaný a slavný syn Jan Palaiologos, císař z Konstantinopole, a náš ctihodný bratr Josef, konstantinopolský patriarcha u Řeků, poslali svého posla k nám a našim ctihodným bratřím, kardinálům římské církve. Ten nás v souladu s tím, co dohodli náš předchůdce a kardinálské kolegium, ke kterému jsme tehdy náleželi, požádal, aby se kvůli dosažení jednoty mezi řeckou východní církví a všeobecnou římskou církví pořádal koncil na místě pro ně vhodném. A tak jsme v souladu s řečenými dohodami a kvůli dosažení tak velikého dobra nabídli, že poskytneme přiměřené prostředky na dopravu řeckých prelátů a vyslanců, kteří pojedou na koncil, do Itálie a na jejich návrat do Řecka, totiž na galéry a další potřebné věci. Když byly navrženy Řím, Ankona a Bologna a další místa v Itálii, nakonec jsme usoudili, že, i když pro nás a naše bratry by byl vhodnější Řím, bude vhodnější, abychom se s těmito Řeky sešli v městě Bologna. Ta se jeví jako vhodná, protože tam mohou Řekové jednoduše doplout, protože tam budou mít ultramontáni, kteří pojedou do Itálie, kratší cestu, protože pojme mnoho lidí a z dalších důvodů. Řečení císař a patriarcha tedy slíbili, že pošlou své slavné vyslance, jak měli v plánu před zprávou o zesnutí našeho řečeného předchůdce. Když jsme tedy s našimi řečenými bratry zvážili toto všechno a také to, že v celém křesťanském společenství by se nemohl najít žádný svatější a více žádoucí cíl než, aby řecká církev, jež byla kdysi tak slavná pro tolik svatých a slavných mužů, opustila svůj omyl a stala se jednou s církví římskou, pochopili jsme, že je nutné svolat na vhodnou dobu všeobecný koncil do Bologně. A tak, kdyby byly preláti znovu povoláni do Basileje, což by nešlo vhodně udělat bez náležité lhůty, oba koncily by probíhaly téměř ve stejnou dobu, a oba by tak měly menší autoritu a preláti by se nemohli účastnit obou, a tak pro pohodlí prelátů, aby se nemuseli scházet dvakrát, a z výše vysvětlených důvodů a dalších významných a naléhavých důvodů, které budou vysvětleny v pravý čas na pravém místě, dávajíce přednost většímu dobru před menším rozhodli jsme se kromě koncilu, který se má podle rozhodnutí kostnického koncilu konat za deset let a, který chceme aby se za těchto deset let konal v našem městě Avignonu, navíc kvůli přivedení Řeků zpět a obnově křesťanského kléru a lidu svolat jiný všeobecný koncil ve městě Bologna a máme v úmyslu tam osobně předsedat. A vyhlašujeme a svoláváme jej apoštolskou autoritou a s jednohlasným doporučením a souhlasem kardinálů římské církve, našich níže podepsaných bratrů Giordana sabinského, Antonia ostijského, Huga palestrinského, kardinálů biskupů, Jeana titulu svatého Vavřince v Lucině, Antonia titulu svatého Marcela, Juana titulu svatého Sixta, Francesca titulu svatého Klementa, Angelotta titulu svatého Marka, kardinálů kněží, Lucida od Santa Maria in Cosmedin a Ardicina od svatých Kosmy a Damiána, kardinálů jáhnů, a řečený basilejský koncil, zdá-li se, že se tam nějaký sešel, rozpouštíme a zcela rušíme. Dále ve jménu Krista, Boha, o spásu jehož lidu ze všech sil usilujeme, všem patriarchům, arcibiskupům, biskupům, prelátům a klerikům, kterých se to týká, ať se nacházejí kdekoliv, poté, co jsme vyhlásili a zrušili výše řečené koncily, ohlašujeme a dáváme na vědomí, že je žádáme a nabádáme v Pánu Ježíši Kristu a jménem přísahy, kterou složili při svém vysvěcení, a jménem svaté poslušnosti, a také jim z naší autority přikazujeme a ukládáme pod trestem vyobcování a dalších zákonných trestů, aby se do roka a půl počítáno od zveřejnění této listiny sešli v řečeném městě Bologni, aby se tam účastnili tohoto svatosvatého koncilu a aby se následně sešli za deset let v městě Avignonu. A tímto je všechny považujeme za upomenuté a právoplatně povolané, jako by jim všem byly poslány zvláštní upozorňující dopisy. Žádnému člověku ať tedy není dovoleno tento náš rozpouštěcí, rušící, vyhlašující a přikazující list porušit, nebo se proti němu opovážit stavět. Kdyby se ale někdo opovážil o to pokoušet, nechť zví, že proti sobě vzbudí hněv všemohoucího Boha a svatých Petra a Pavla, jeho apoštolů. Dáno v Římě u svatého Petra léta od Pánova vtělení 1431 den před listopadovými idami, prvního roku našeho pontifikátu.

Já, Giordano, biskup sabinský, vzhledem k tomu, že náš pán Evžen je poněkud indisponován, jsem z jeho pověření podepsal v přítomnosti výše vypsaných pánů kardinálů.

Já, Giordano, biskup sabinský, jsem podepsal za sebe.

Já, Antonio, biskup ostijský, jsem podepsal.

Já, Hugues, biskup palestrinský, jsem podepsal.

Já, Jean, titulu svatého Vavřince, jsem podepsal.

Já, Antonio, titulu svatého Marcela, jsem podepsal.

Já, Juan, titulu svatého Sixta, jsem se podepsal.

Já, Francesco, titulu svatého Klementa, jsem se podepsal.

Já, Angelotto, kardinál kněz titulu svatého Marka, jsem podepsal.

Já, Lucido, kardinál jáhen od Santa Maria in Cosmedin, jsem podepsal.

Já, Ardicino, kardinál jáhen od svatých Kosmy a Damiána, jsem podepsal.

Jacopo Languschi