Já, Bohuslaw a Drzek, bratřie z Buczewssy, vyznávámy tiemto listem obecně a všady přede všemi, ktož tento list uzřie čísti neb čtúce slyšeti budú, tak jakž jest nebožtík Dywys Cholynka, otec náš dobré paměti, s opatrným svým dobrovolným zdravým rozmyslem statečnému rytíři Allexandrowy z Drahorazie prodal mocně, i jeho dědicom budúcím, Cholyniczie s tvrzí, s dvorem, s poplužím, s rybníky, s lesy, s lúkami, s platem úročním ročním, pravým a jistým trhem, i se všemi jinými požitky a s volemi k tomu příslušejícími, i s týmž plným právem a panstvím tak, jakož jest náš nebožtík otec držel, sobě, nám, ani komu jinému na tom k dalšiemu právu nic nepozostavuje, a to za padesáte a za pětseth kop grošov dobrých střiebrných berných rázu pražského, a protož my, Bohuslaw a Drzek, nadepsaní jemu, Allexandrowy, svrchupsanému i jeho budúcím postúpili smy i postupujem a mocna konečně tiemto listem zapisným činímy jej i jeho budúcie toho zbožie svrchupsaného, neb jest nám to hotovými penězi svrchu jmenovanými úplně a docěla zaplatil, i mámy a slibujem to zbožie svrchupsané jemu Allexandrowy i jeho budúcím v zemské dsky vložiti na prvé, na druhé, na třětie aneb konečně na čtvrté suché dny oddaně listu tohoto, a to jisté zbožie mámy i slibujem spraviti, očistiti i osvoboditi přede všemi právy i zápisy křesťanskými i židovskými, každého živého člověka tak, jakož to tato země czeska za právo má neb mieti bude. Pakli by v tej mieře desk zemských nebylo, ale ty časy jaký by řád byl této země, kterehož by páni, rytieři a panoše požívali obecně a sobě jistoty na zbožie dědická činili, takúž my mámy a slibujem jemu Allexandrowy i jeho budúcím jistotu učiniti, a my: Wanyek z Myletynka, seděním na Hradysku, Zdyslaw z Rudnicze, Zdenyek z Postupycz, seděním na Myslynye, Zdenyek z Sutycz, Dywys z Lukawczie, seděním v Deblyczich, rukojmie za svrchupsané Bohuslawa a Drzka z Budczewssy, s nimi a za ně slibujem naší dobrú čistú věru křesťanskú ruku společný a nerozdělnú, že to svrchupsané zbožie a plat oni, týž Bohuslaw a Drzek bratřie, témuž Allexandrovi i jeho dědicom budúcím správie, osvobodie a očistie před každým živým člověkem na ty roky a časy nadepsané tak, jakož svrchu znamenitě psáno stojí, pakli bychom toho neučinili a toho zbožie i platu nespravili, neosvobodili i neočistili, jakož výmluvně nadepsáno stojí, tehda ihned třie z nás rukojmí, kteříž a kdy napomanuti budem z úst, listem anebo poslem věřitele našeho svrchupsaného, jeden druhého nečekajě, ani sě jeden druhým kterak koli vymlúvajě, mámy a slibujem, každý z nás rukojmie, vjeti a vléci s jedniem pacholkem a se dvěma koněma, aneb miesto sebe má a mož panoší řádu rytěřského, též s jedniem pacholkem a se dvěma koněma, v to ležěnie poslati, postaviti a vložiti do Hradczie nad Labem, neb do Kolyna, neb do Nymburka; z těch tří miest do jednoho ku poctivému hospodáři ctné hospody, tu, kdež nám věřitelem naším svrchupsaným ukázáno neb jmenováno bude, a když by čtrnácte dny pořád přišlých minulo napomanutí a ležění našemu, a my ještě toho zbožie i platu tak, jakož svrchupsáno stojí, nespravili, neočistili a neosvobodili; a které a kterakéžkoli týž věřitel náš proto by škody vzal, ješto by jě mohl dobrým svědomím bez přísah a bez věrovánie pobozati, ty jemu slibujem hotovými penězi zaplatiti, a my vždy přesto ležeti mámy, a z toho leženie slibujem na žádné právo nevyjiežděti, ani vychoditi, ani ty, kteříž by z nás a od nás v to ležěnie vloženi a postaveni byli, dotud, dokudž bychom všeho úplně a docěla témuž věřiteli našemu neučinili anebo konali což tento list svědčí, i těch škod nezaplatili penězi hotovými, kteréž by škody vzal věřitel náš v židech neb v křesťanech. A umře-li by který z nás rukojmí neb jistci v tom času, tehda my živí zostali mámy a slibujem tak jistého a movitého panoši řádu rytieřského k sobě na to rukohemstvie přistaviti v měsieci pořád přišlém ode dne smrti jeho, a list tento týmiž slovy v něm psanými obnoviti kolikrát toho potřebie bude pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl s dobrú volú věřitele našeho svrchupsaného, ten má, i mieti bude, túž plnú moc i též plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí jako on sám věřitel náš. A toho všeho pro stálejší a pevnější jistost my jistci a rukojmie, každý z nás, své smy vlastní pečeti vědomě a dobrovolně s přiznáním přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie Syna Buožieho tisiecieho čtyřstého třidcátého třětieho, ten čtvrtek před Božiem hodem.