Ve jméno božie amen. Já Ješek řečený Pehem zlatník, měštěnín Velikého Města Pražského, vyznávám obecně listem tiemto všem, kdož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že zdravým tělem, dobrým rozmyslem a dobrú pamětí spatřiv a znamenav neustavičnost světa tohoto mylného a minulého, tak že i jedné hodiny člověk svým zdravím bezpečen nenie, i učinil jsem a mocí listu tohoto činím poručenstvie své poslednie ze všeho sbožie mého movitého i nemovitého, kteréž mám anebo mi Pán Buoh z své milosti pójčí, aby o to sbože po mé smrti mezi přátely mými kterýmižkolivěk sě nižádné róznice nedály ani kteří svárové byly a zdvihly. Najprve chci a jest úmysl mój plný, aby dluhové moji, kteréž bych věřitelóm svým dlužen zuostal a ti dluhové vedle práva, řádu a obyčeje městského byli dokázáni, napřed přede všemi věcmi byli zpraveni a zaplaceni nez odpory a nesnázie všelikakej a zvláště sto kop gr. poctivému muži Pešíkovi Šatkovi ze všeho zbožie mého movitého i nemovitého a druhých sto kop gr. za ten dluh, ješto žena má dobře vie, aby těch ona zaplatila; a těch sto kop gr. odkazuji jí na tom druhém domu, ježto leží mezi domem Prewsovým z strany jedné a domem Darmopcehovým z druhé strany proti svatému Klimentu, aby ten prodaducí i zaplatila a což by sě jí nedostalo na tom domu, ale má střiebra za čtyřidceti kop, a to střiebro aby jí dáno bylo ihned v moc její a to napřed rozdadúc, ostatek, což by po domu a po střiebru zuostalo, po těch sto kopách gr. svrchupsaných, aby to bylo dáno na pomoc ku placení druhých sto kop gr. svrchujmenovaných panu Pešíkovi. Potom porúčiem, dávám i odkazuji všechno zbožie mé movité i nemovité, kteréž nenie mám anebo mieti budu, Janovi, synu mému milému, ku požívání mieti a k dědičnému držení bez překážky všech přátel mých. Také dávám a odkazuji paní Dorothě, manželce mé, máteři Janově svrchupsaného, pět kop gr. platu ročnieho a věčného na domu Hylbrantově konváře proti žábě, po smrti mé, aby těch pět kop gr. platu mohla prodati, zastaviti a s tiem učiniti, což sě jí líbiti bude bez, zmatku všelíkterakého. A to chci, aby ona, manželka má svrchupsaná, po smrti mé mocná hospodyně byla s Janem, synem mým, v domu mém, v kterémž nynie bydlím, bydlela do smrti své. A pakli by s ním zbýti nemohla, tehda chci a jest úmysl mój, aby Jan, syn mój, jí dvadceti kop gr. platu ročníeho z komory do života jejieho z sbožie mého všeho platil a vydával ročně na každé léto bez meškánie všelikakého a k tomu jí dal rúcho to, kteréhož jest sama požívala, chodiecí neb postelnie. A viece chtělali by sama býti, aby jí postúpil světnice a komory, a což by jí potřebie bylo zde nahoře v domu, v kterémž já bydlím, bez nesnáze všelikej. A to na jistotu svů jsem pečeť vlastní k tomuto listu přivěsil a na svědomie múdří mužové Duchek rimer a Václav Štraboch, přísežní měšťané konšelé Velikého Města Pražského svrchupsaného, své jsú také pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili. Jenž dán v Praze tu středu před svatým Václavem léta od narozenie božieho tisíc čtyřista v devatenádctém letě.