Papež Martin V. uděluje kardinálovi a knězi tit. sv. Klimenta Brandovi deCastiglione, který byl vyslán jako papežský legát do Království českého, Markrabství moravského a Míšeňska k vykořenění viklefské a husitské hereze, níže uvedené pravomoci; své rozhodnutí zdůvodňuje následujícím způsobem: mnozí lidé z jiných království a míst, kteří upadli do zmíněné hereze, přicházejí k uvedenému papežskému legátovi s prosbou o absoluci a milost rekonciliace, a zmíněný legát jim toto poskytnout nemůže, neboť takovou pravomoc nemá. Pokud tedy k němu dorazí sekulární i duchovní osoby, ať muži či ženy, z kterýchkoliv míst v Německu, které dosud tajně či veřejně vyznávaly herezi, bludy a škodlivá dogmata, hodlající se však navrátit k oddanosti a poslušnosti papeži, římské církvi a ke křesťanské víře, pak v těchto případech má zmíněný legát pravomoc tyto osoby absolvovat z exkomunikace a jiných církevních trestů, vrátit jim jejich pověst, stav a čest, restituovat jakákoliv církevní beneficia, a má také pravomoc vykonávat vše nutné a potřebné ve věci navrácení zmíněných heretiků či jejich zničení, jestliže by pevně setrvávali ve svém přesvědčení.