We jmeno božie amen. Já mistr Jilek z Prahy oznamuji tiemto listem wšem lidem nynějším i budúcím a na wědomie dáwám, že ačkoliwěk jsa nemocen na těle, wšak proto s dobrým rozmyslem a požíwaje swobody zdrawého rozomu, tudiež i paměti, ze wšeho zbožie mého mowitého i nemowitého, kteréhož mi pán buoh wšemo húcí z swé nesmierné štědroty puojčiti ráčil, nechtě, by sě o ně po mé smrti mezi přátely a příbuznými mými kteří swárowé dáli, toto swé poslednie poručenstwie zjednáwám, činím a spósobuji obyčejem tiemto dole psaným: Najprwé tak jakož sem před léty za časuow pokojných dobrowolně platy swé dědičné poctivému knězi Wawřincowi faráři z Petrowic a slowútnému panoši Ctiborowi ze Zhudowic i jiným přátelóm swým byl we dsky zemské wložil a zapsal, a z těch osob toliko nadepsaný kněz Wawřinec a Ctibor zuostali jsú žiwi, protož tohoto swého poslednieho poručenstwie prawé a mocné poručníky činím a ustanowuji kněze Wawřince a Ctibora ze Zhudowic swrchupsané, a přidáwám k nim prawé poručníky poctiwé mistra Petra z Sepekowa, mistra Jana z Borotína, mistra Petra z Králowé Hradce a Wáclawa z Soběslawě, přátely swé dobré, prose jich, aby oni toto mé poručenstwie tak zřiedili a spósobili, jakož jim toho dobře wěřím a ufám. Potom pak odkazuji a mocně dáwám swrchujmenowaným poručníkóm všecko swé zbožie mowité i nemowité, kdež bych to koliwěk měl, a jmenowitě platy swé dědičné, totižto na panu Wchynowi z Bělušic a na jeho na wšem zboží tudiež w Bělušicích, w Hrádku, w Kolozruciech a w Milé, šest kop grošuow platu ročnieho a wěčného. Item šest kop grošuow platu ročnieho a wěčného na Daliborowi z Zálezlic na wšem jeho zboží w Zálezlicích a w Dučicích; item šest kop grošuow platu ročnieho a wěčného na panu Haškowi ze Zwieretic, na wšem jeho zboží u Wranowicích a w Pněwicích, w Huorkách a w Neswačilech; item pět kop grošuow platu ročnieho a wěčného na panu Herbortowi Kolowratowi, na jeho zboží w Črnomicích a w Třebowizkách, jakož pak ti platowé we dskách zemských šíře zapsáni jsú , k jmění , držení , wladení a dědičnému požíwání, mezi ně na rowný rozdiel, bez překážky člowěka wšelikterakého. Než tomuto chci, kdyžby sě tíž poručníci těch platuow doupomínali a w drženie wešli, aby z toho ze wšeho mého zbožie šest kop grošuow platu ročnieho dědičného a wěč ného zjednali a spósobili, aby placeno a wydáwáno bylo wěčně bez zmatku žákóm do školy u swatého Jiljie w Starém městě Pražském, neb sem jim tiem powinen. Naposledy oznamuji, že nadepsanému knězi Wawřincowi zuostal sem dlužen puojčených peněz dwadcieti kop grošuow, ten dluh aby sobě napřed ze zbožie mého wzal; a jiné dluhy ačbych komu co zuostal dlužen, ježtoby ti dobrým swědomím podlé městského práwa mohli býti prokázáni, aby poručníci ze zbožie mého zaplatili. Toho na potwrzenie a na swědectwie prosil sem múdrych a opatrných mužuow, Janka z Krajnic richtáře, Jíry Domažlického a Martina Wlašimského, konseluow přísežných Starého města Pražského, že sú swé pečeti wlastnie k tomuto listu přiwěsili, jenž dán w úterý před swatým Bartolomějem, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého.