Jan (Joannes), farář farního kostela v Slavonicích (Czlelbings), vyznává před veřejným notářem, Václavem Lupusem (Wenceslaus Lupus), synem zemřelého Mikuláše z Nového Dvora (olim Nicolai de Nova Curia), že kaple Božího Těla, nacházející se osamoceně v poli nad městem Slavonice, založená v roce 1280, na paměť nejsvětější hostie, totiž Božího těla, kterážto hostie byla zázračně objevena v kamení, které se na onom místě tehdy nachazelo. Z toho důvodu byla na onom místě také postavena ona kamenná kaple. Tato kaple ale existovala bez beneficia. Za zlých časů byla vykradena a znesvěcená husity a to trvalo až do minulého roku, kdy byla na žádost řečeného faráře a rychtáře, purkmistra, konšelů a celé obce řečeného města Slavonice znovu vysvěcena olomouckým biskupem Pavlem z Miličína (Paulum) a zasvěcena byla Božímu tělu.