Já Mikuláš z Lamberka seděním na Rečici a já Camareth z Zirovnice vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc uslyšie, že z holdov a z drženie, kterýchž sme prvé požívali a drželi nevystupujíce i s těmi jistými výmluvami, ješto jsme mezi sebú na Helfmburce učinili, vstúpili sme a mocí listu tohoto vstupujeme v pravé křesťanské příměřie s urozeným panem Oldřichem z Rozemberga i s jeho služebníky i poddanými, od danie listu tohoto až do svatého Jiřie najprv příštieho s úmluvami vdolepsanými: Najprv, jestliže by sě co přihodně a belstně v tom příměří nápadně od nás a nebo-li od něho kterakkolivěk stalo, tehda když bychme svrchu psaným panem Oldřichem z Rozemberga obesláni byli, mámy a slibujem ihned sami potom obeslání opraviti. A jestliže bychom toho neučinili, tehdy po druhém napomenutí neb obeslání svrchu psaného věřitele našeho, máme jednoho přítele k opravení na miesto určené do Jindřichova Hradce vydati a postaviti. Pakli by sě ta dva v čem dělila a ve dvú nedělí nekázali opraviti, tehda v druhú dvú neděli mají vznésti na urozeného pana Menharta z Hradce sami osobně anebo listem společně a jednostajně, jakožto na najvyššieho a mocného svoleného opravce, pro kteréhožto rozkázánie aneb svrchu psaných přátel vydaných nálezu, slibujem a máme to všecko, což by nalezl, vypověděl a rozkal neb nalezli, vypověděli a rozkázali učiniti beze všeho dalšieho prodlevánie. Pakli bychom toho neučinili, tehdy sě známy, že jsme napřed čest a věrú svú dobrú křesťanskú, základu pět tisícov kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského propadli svrchu psanému věřiteli našemu, kterýžto základ ve dvú měsieci od svrchu psaného pána Menharta výpovědí slibujem a máme plniti svrchu psanému věřiteli našemi penězi hotovými aneb střiebrem, koňmi, oděním anebo jiným základem hodným tak, aby za svrchu psané penieze dosti bylo. A také když bychme polem táhli přes svrchu psaného věřitele našeho sbožie neb jeho holdy, tehdy, což by od jiedla, od pitie neb obrok koňom vzato bylo, to nemá příměří škoditi nahoře psanému. A jestliže by sě nám dále po svatém Jiřie v tom příměří státi nezdálo, tehda máme čtyři neděle napřed dáti věděti listem anebo po rytieřském člověku svrchu psanému věřiteli našemu, kdežbykolivěk byl, kteréžto příměřie my svrchu psaný Mikuláš z Lamberka a Camareth z Zirovnice i se všemi služebníky našimi i poddanými slibujem a mámy pode ctí a pod věrú svú dobrú křesťanskú sdržeti a zachovati věrně, ctně a křesťansky beze všie zlé lsti a přerušenie všelikakého. Pakli bychme toho příměřie věrně, ctně a křesťansky nezdržali, tehda sme napřed svú čest a věrú i základ nadepsaný věřiteli našemu propadli bez všelikterakého na nás dalšieho seznánie, kterýžto plniti slibujeme a máme obyčejem nahoře psaném. Tomu na pevnost své sme pečeti přivěsili a podle nás slovutný Arnošt z Leskovce seděním na Humpolci, Soběn z Božejova, Maršík z Vokova seděním na Kameni, Leva ze Mnichu své pečeti na svědomie přívěsili sú k tomuto listu. Jenž jest dán na Řečici den svatého Ondřeje, léta Božieho tisíc čtyřstého osmmezcietmého.