My Jacub Croměšín z Březovic hauptman, kněz Procop i jiní starší obce Tháborské polem, pro jméno Božie ustavičně pracující, vyznáváme listem tiemto přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti, že z holdov a z drženie, kterýchž sme prvé požívali a drželi nevystupujíce i s těmi jistými výmluvami, ješto sme mezi sebú na Helfmburce učinili vstúpili sme a mocí listu tohoto vstupujeme v pravé křesťanské přímiřie s urozenám panem Oldřichem z Rozenberga i s jeho služebníky i poddanámi, od dánie lista tohoto až do svatého Jiřie najprv příštieho s výmluvami vdolepsanými: Najprv, jestliže by sě co příhodně a bezelstně v tom přímiří nápadně od nás nebo od něho krerakkolivěk stálo, tehda kdyžbychme svrchu psaným panem Oldřichem z Rozenberga obesláni byli, mámy a slibujem ihned sami potom obesláni opraviti. A jestliže bychme toho neučinili, tehdy po druhém napomenutí neb obesláni svrchupsaného věřitele našeho, máme jednoho přietele k opravení na miesto určené do Jindřichova Hradce vydati a postaviti. Pakli by sě ta dva v čem dělila a ve dvú nedělí nekázali opraviti, tehda v druhú dvú neděli mají vznésti na urozeného pana Meinharta z Hradce sami osobně aneb listem společně a jednostajně, jakožto na najvyšieho a mocného svoleného opravcě, pro kteréhožto rozkázánie aneb svrchu psaných přátel vydaných nálezu, slibujem a mámy to všecko, což by nalezl, vypověděl a rozkázal neb nalezli vypověděli a rozkázali učiniti beze všeho dalšieho prodlevánie. Pakliže bychme toho neučinili, tehdy sě známy, že smy napřed čest a věrú svú dobrú křesťanskú a základu pět tisícov kop grošov dobrých střiebrných rázu propadli pražského svrchupsanému věřiteli našemu, kterýžto základ ve dvú měsieci od svrchupsaného pána Meinharta vypovědí, slibujem a mámy plniti svrchupsanému věřiteli našemu penězi hotovými aneb střiebrem, koňmi, oděním aneb jiným základem hodným tak, aby za svrchupsané penieze dosti bylo. A také když bychme polem táhli přes svrchu psaného našeho věřitele sbožie neb jeho holdy, tehda což by od jiedla, od pitie neb brok kuoňom vzato bylo, to nemá přimiří škoditi nahoře psanému. A jestliže by sě nám dále po svatém Jiřie v tom přímiří státi nezdálo, tehda mámy čtyři neděle napřed dáti věděti listem anebo po rytieřském člověku svrchu psanému věřiteli našemu, kdežbykolivěk byl, kteréžto přímiřie my svrchu psaní Jacub Croměšín z Březovic, hauptman, kněz Procop i jiní starší obce již řečené i se všemi služebníky našimi slibujem a mámy pod ctí a pod věrú svú dobrú křesťanskú sdržeti a zachovati věrně, ctně a křesťansky beze všie zlé lsti a přerušenie všelikterakého. Pakli bychme toho přímiřie věřně, ctně a křesťansky nesdržali, tehda sme napřed svú čest a věrú i základ nadepsaný věřiteli našemu propadli bez všelikterikého na nás dalšieho seznánie, kterýžto plniti slibujemy a mámy obyčejem nahořepsaným. Tomu na pevnost svú sme pečeť přivěsili a podle nás urozený pan Jindřich z Straže, pan Jan z Poctejna odjinud z Zampachu, pan Jan Colda z Zampachu a statečný pan Vilém Costka z Postupic seděním na Hrádku své pečeti na svědomie přivěsili jsú k tomuto listu. Jenž dán v Casějovicích před Znojmem v úterý na svatého Ondřeje, léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyř sta osmezcietmého léta.