Sigmund, syn Jana Bradatého, vyznal jest a moci tohoto zapisu sě vyznává, že jest dlužen XXI k. gr. dobrých střiebrných rázu Pražského slovutnému Vaňkovi, někdy domovníku pánóv z Jindřichova Hradce; v kterýchžto penězích týž Sigmund sstúpil jest jemu a mocí tohoto zápisu sstupuje a postupuje všeho obilé na ozim vsatého, koní, dobytka i všeho svrchka, kterýž má v svém dvoře v Šešovicích. A přes to jíž jmenovaný Vaněk dává prodlenie těm penězóm dluhu svrchupsaného Sigmundovi do Matky Božie na nebe vzetie nynie najprv přištie takověto: Jestliže by v té mieře Sigmund prodal dvuor svój v Šešovicích, tehdá těch XXI kop gr. napřed jmenovanému Vaňkovi mimo všechny dlužníky má dáti a zaplatiti penězi hotovými beze všeho vymlúvánie. Pakli by v té mieře dvoru neprodal a peněz svrchupsaných na rok již jmenovaný Matky Božie nezaplatil, tehdá to obilé na ozim vsaté, kteréž Sigmund svými náklady má sžieti a skliditi, již jmenovaný Vaněk bude moci prodati s vědomím a povolením Sigmundovým, aby byl osobně při tom prodávání; a což prodá obilé anebo svrchka až do XXI kop gr., ty penieze Vaněk již jmenovaný má sobě vzieti za svój dluh bez odpory a bez překážky Sigmunda napřed psaného. Actum feria IIII. post Epiphaniam d. anno etc. XXXVII.