Papež Martin V. nařizuje opatu premonstrátského kláštera v Zábrdovicích (abbati monasterii Zabrdowicensis) v olomoucké diecézi, aby na žádost abatyše a konventu cisterciáckého kláštera Údolí sv. Marie v Oslavanech (abbatisse et conventus monasterii Vallis s. Marie in Oslawia Cisterciensis ordinis), který také leží v olomoucké diecézi, potvrdil inkorporaci farních kostelů v Rudíkově (in Rudwicaw) a Troskotovicích (in Dreskowicz), jejichž roční výnos nepřesahuje 22 hřiven stříbra, k uvedenému klášteru, jehož statky mají čistý výnos 100 hřiven stříbra. Dříve než však přikročí k potvrzení, má se uvedený exekutor přesvědčit o pravdivosti následujícího odůvodnění žádosti o konfirmaci: abatyše a konvent řečeného kláštera požádaly o inkorporaci obou kostelů již tuskulského biskupa Baldassare Cossa, v jeho obedienci zvaného papežem Janem XXIII., a žádost tehdy odůvodňovaly tím, že kvůli válkám a nepokojům v zemi se natolik snížily jejich příjmy, že nemohly uživit klášterní osazenstvo, platit obvyklé povinné závazky a nechat opravovat budovy kláštera, který se stával bezmála ruinou. Papež Jan XXIII. tehdy pověřil svým mandátem probošta premonstrátského kláštera v Dolních Kounicích (preposito monasterii in Cunicz), aby oba zmíněné kostely, jejichž patronátní právo klášteru náleží, se všemi právy a příslušenstvím klášteru v Oslavanech trvale inkorporoval.1 ASP I, s. 482–483, č. 837.
Poté se abatyše a konvent kláštera na základě inkorporace2 RBMV VII, s. 274, č. 587.
ujaly držby majetků obou zmíněných farních kostelů a využívaly je a využívají pro své potřeby a potřeby kláštera; proto žádaly apoštolský stolec, aby tento právní stav byl upevněn potvrzením apoštolskou autoritou.
D. f. abbati monasterii Zabrdowicensis Olomucensis diocesis salutem etc. Illis, qui pro christifidelium, presertim religiosarum personarum … Sane pro parte dd. in Christo ff. abbatisse et conventus monasterii Vallis s. Marie in Oslawia Cisterciensis ordinis Olomucensis diocesis nobis nuper exhibita peticio continebat, quod olim bo. me. Baldassari, episcopo Tusculano in sua obediencia … Johanni XXIII. nuncupato, pro parte earundem abbatisse et conventus exposito, quod prefatum monasterium ob guerras et alias turbaciones patrie, que partes illas diucius multipliciter afflixerant, adeo in suis facultatibus diminutum existeret, quod ex eis abbatissa et conventus predicte sustentari et alia ipsis incumbencia onera supportare ac edificia dicti monasterii, que non modicam ruinam minabantur, reparari facere et conservare non possent, idem episcopus, tunc Johannes XXIII., d. f. preposito monasterii in Cunicz per prepositum soliti gubernari dicte diocesis, eius proprio nomine non expresso, suis dedit litteris in mandatis, ut, si esset ita, in Rudwicaw et in Dreskowicz dicte diocesis parrochiales ecclesias, que de iure patronatus dicti monasterii existebant, cum omnibus iuribus et pertinenciis suis eidem monasterio imperpetuum uniret, incorporaret et annecteret … , prout in ipsis litteris dicitur plenius contineri.3 Viz MVB VI, s. 482–483, č. 837.
Cum autem … postmodum eedem abbatissa et conventus prefatarum ecclesiarum … vigore unionis … et incorporacionis predictarum, que tunc in vim earundem litterarum facte fuerunt, possessiones apprehendentes, illas extunc in earum et dicti monasterii usus tenuerint, prout tenent de presenti, … pro parte earundem abbatisse et conventus asserencium, quod ecclesiarum vigintiduarum et monasterii predictorum centum marcharum argenti puri fructus … valorem annuum non excedunt, nobis fuit humiliter supplicatum, ut unioni, annexioni et incorporacioni predictis pro earundem subsistencia firmiori robur apostolice confirmacionis adiicere de benignitate apostolica dignaremur. Nos igitur, qui de premissis certam noticiam non habemus, huiusmodi supplicacionibus inclinati, discrecioni tue per apostolica scripta mandamus, quatenus, si vocatis, quorum interest, ita esse reppereris, … unionem, annexionem et incorporacionem predictas … auctoritate nostra approbes pariter et confirmes, supplendo omnes defectus, si qui forsan intervenerint in eisdem.
Datum Rome apud ss. Apostolos sexto kal. Julii a. octavo.
Supra dext.: N. Volrat – In fine: Pe. XX de Casaciis