Král Zikmund podává svému zeti rakouskému vévodovi Albrechtovi V. hochgeborner lieber sun und furst, který k němu poslal svého písaře, pražského kanovníka Mikuláše (der ersame Niclas tumherr zu Prag dein schreiber und unser lieber andechtiger), s doporučujícími listy, zprávu o tom, že se smířil s polským králem Vladislavem II. (mit dem durchluchtigisten fursten herrn Wladislaw kunig zu Polan) a litevským velkoknížetem Vitoldem (dem hochgebornen herczog Witolden), svými milými bratry umb alle stösse, schelung und czweytracht verrichtet sein und aller unwillen zwischen uns hingelegt ist. Král Zikmund se dohodl s polským králem, že Vladislav a Vitold poskytnou vojenskou pomoc proti kacířům, a že jeden z nich osobně ir eyner mit seiner eigenn person povede vojsko do Čech 24. června auf sant Johannstag sunebenden nechstkunftig, pokud možno rychle in feld zu Behem mit seiner macht unverzogenlich sein sol, na což Zikmund spoléhá. Markrabě míšeňský a vévoda saský Fridrich starší (der margraff Fridrich von Meissen der elter) a jeho bratranci se ke králi Zikmundovi mají připojit k tažení do Čech ve stejnou dobu. Král Zikmund proto požaduje, aby se Albrecht ve výše uvedené době připojil k tažení se svými ozbrojenci. Ve věci Moravy (von Marhern wegen) nemůže Zikmund v současné době nic podniknout, jak se nedávno dohodli, protože nepředpokládal, že jednání teyding s Vladislavem a Vitoldem budou trvat tak dlouho. Zikmund však hodlá v této věci brzy vyslat k Albrechtovi své posly a také sám přijet do Bratislavy (do oben umb Prespurg). Pak tuto záležitost spolu s Albrechtem vyřídí, jak se dohodli.