My Oldřich z Rosenberka vyznáváme za sě i za své budúcí tiemto listem všem, ktož jej čísti neb čtúce slyšeti budú, že nám i našim předkóm Cunatl měštěnín z Bavorova vložil k věrné ruce ve dcky zemské osm kop a pět grošuov platu ročnieho v Třešovicích. Protož ku prozbě kněze Jana, syna nahořepsaného Cunatle, přivolili sme a tiemto listem přivolujem, že jest prodal deset a sto grošuov toho platu slovutnému panoši Mikšíkovi z Zálužie i jeho budúcím na lidech, jménem na Vackovi tři a padesát grošuov a tři penieze, na Martinovi Majkovi pět a puol kopy grošuov a na Michalovi Novákovi jedenmezcietma grošuov a čtyři penieze. Protož slibujem dobrú naší věrú nahořepsaných deset a sto grošuóv Mikšíkovi a jeho budúcím z desk propustiti, když by nás neb jeho budúcí napomenuli, kdybychme sě náhodú do Prahy ke dckám přihodili. Pakliby našie jiezdy náhodné do Prahy sčekati nemohli, tehda slibujem naší dobrú věrú před úředníky praskými, kteréž by Mikšík svrchupsaný neb jeho budúcí na svuoj náklad před nás přivedli, ten plat deset a sto grošuov jim propustiti beze všie odpory a nesnáze. A ktož by tento list měl s Mikšíkovú vuolí dobrú, ten bude též právo ke všem nahořepsaným věcem mieti, jakžto on sám. Tomu všemu na jistost a pevnost svú jsme pečet k tomuto listu přivěsili a prosili sme urozeného pana Viléma z Potenstajna seděním na Mainstajně, slovutného Buzka z Rovného, kteříž jsú na svědomie všech svrchupsaných věcí své pečeti k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtvrtého jedenmezcietmého léta, ten pátek před Matkú boží na nebesa vzetie.