Já Hanušek Gráffuov syn z Budějovic vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, že jsem proto vězněm byl urozeného pána pana Oldřicha z Rozmberka: když jsú Vitorazských třie pěší u Svinuov a mimo městečko Philippa, páně člověka z Soběslavi, s jeho koňmi vzeli, že jsem s nimi byl v tovařistvě, když jsú lidé trhoví hosté, kteříž v Svinech byli, a Svinštie z městečka vyběhli a nám Phillipa svrchupsaného odtieštili. Protož jakož urozený pán pan Oldřich z Rozmberka k prozbě statečného rytieře pana Jakuba Sebeka, v tu chvíli hauptmana na Vitorazi, mě jest a z své milosti propustil, slíbil jsem Jeho Milosti a tiemto listem slibuji, proč jsem viezil, o to proti Jeho Milosti i jeho poddaným věčně nebýti a zvláště proti měštěnuom z Svinuov ani jim čím zpomínati, než jeho milosti i s přáteli svými zasluhovati. Toho na pevnost svú jsem pečeť přitiskl k tomuto listu a prosil jsem slovutného Chvala z Chmelné, tu doba purkrabí na Crumplově, a opatrného Vaňka, starého písaře, měštěnína crumplovského, žeť jsú své pečeti na svědomie přitiskli k mé prozbě k tomuto listu. Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třidcátého a prvnieho, tu neděli po světie Lucie.