Já Jan Dítě ze Mštenic i s svými erby vyznávám … Tak jakož poctivá panna Kateřina z Wrahowic mne a Zdenka z Šwabenic a jeho ženu paní Zuzanu i jich děti na pravý spolek dckami přijala na to na všecko, což tu v Wrahowicích jměla dědicstvie svého: protož já svrchu psaný Jan Dítě prodal jsem i sstúpil i mocí listu tohoto prodávám i stupuji toho všeho svého dielu i dědicstvie, což mi se jest dostalo mého dielu po smrti svrchu psané panny Kateřiny, to sem vše prodal slovutným panoším Zdenkowi z Šwabenic a jeho erbóm, a k věrným jeho rukám slovutným panoši Heršowi z Šwabenic bratru jeho vlastniemu, a Kubowi z Štětkowic, za čtyři a za sto zlatých červených dobrých uherských, kderéž jsem od něho hotové a zaplacené vzal. A protož já svrchu psaný Jan Dítě i s svými erby, prvnie jistec nahoře i dole psaných věcí, a my Zich z Wolperka a z Selítek, Jan z Krumsína, Wolf z Žerůtek, Bernart z Šemíkowic, rukojmie a spoluslibce vespolek, kupitelóm našiem svrchu psaným ten jistý svuoj díl v Wrahowicích, tak jakož psáno stojí, sobě ižádného práva ani kderého vlastenstvie nezachovávajíc, ... na prvniem panském sněmu, když dcky zemské v Olomúci otevřeny budú, neb konečně na druhém ve cky vložiti a vepsati, tak jako země Morawská za právo jmá, a to s svým nákladem a prací sobě z desk vymazati a vypsati a od každého člověka vysvoboditi, ktož by toho právem zemským nařkl, tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo. Pakli bychom toho svrchu psaného zbožie svrchu psaným věřitelóm našiem ve cky nevložili aneb vložiti nemohli, tehdy jmáme a slibujem jim svrchu psaným věřitelóm našiem čtyři a sto florenus zase dáti ve čtyřech nedělech po jich napomenutie. Leženie obyčejné v městě Olomúci et cetera. Jenž jest dán a psán na Mstěnicích v pondělí po Velikonoci léta 14XXXVII léta et cetera.