My Václav rychtář, Mikuláš Koranda, toho času purkmistr a Petr Hnilice, konšelé, přísežní a měšťané z Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem obecně a svědčiece přede všemi, že poctivá žena paní Žofka Maršová, naše spoluměstka, v nemoci ležéci, ačkolivěk na těle nemocna, ale jsúci proto při dobrém rozumu a při celé paměti, před námi, nás k sobě přivolavši i připrosivši, poslednie své rozkázánie, ježto jest tomu chtěla, aby po jejie smrti plnú moc mělo a žádní svárové ani súdové mezi jejími přátely aby se nedieli, učinila jest túto měrú: Najprvé jest učinila a posadila mocného poručníka všeho svého zbožie, domu, kterýž zde v městě jmá na rohu ležením vedle Václava Košťálova domu z jedné strany, i jiného zbožie movitého i nemovitého, na hotovizně, na dluziech, kterýmž kolivěk jménem móž jmenováno býti, buď mnoho, nebo málo, opatrného muže Olbrama, súseda našeho milého, jemu toho nad jiné doufajíc a poručujíc vedle rozkázánie k jeho svědomí i k jeho duši. Z kteréhožto statku rozkázánie takto jest učinila a přikázala, aby předepsaný Olbram poručník na každé suché dni chudým lidem v špitále zde v městě oběd podobný dal a ten den na všaké suché dni lázni chudým zjednal, aby se zmyli, a k tomu na každý rok jeden slad týmž chudým do špitála aby dal ku pivu, a to věčně aby Olbram i jeho dědici i budúcí jeho tu památku činil na ty časy bez obměškánie na všaký rok věčně za jejie duši i jejie předkuov duši, a k tomu také jednú v roce vždy na každé léto ten den před svatým Jiřím mši zpievanú zádušní ráno a u večer vigilie za jejie duši i jejich předkuov věčně v Šerém klášteře poručníky byla činěna bez obmeškávánie. A jestliže by Olbram sšel s tohoto světa, tehdy ty službu a památku věčnú jeho dědicové mají naplniti; pakli by dědici všichni jeho ssešli, ale mají to objednati, aby po nicht ti, kdož v tom domu sedú, to rozkázánie vždy věčně činili a toho neopúštěli. Dále jest rozkázala, aby Mařík pekař našeho města vždy na každé léto vepř kúpil a toho choval do času, když by čas byl zabiti, a ten vepř chudým do špitála zde v městě dal a to tak dlúho činil s svědomím, až by tne dluh, kterýž jest jie dlužen, úplně splnil. Toto svrchupsaný Olbram jejieho rúcha má rozdati nejprvé Káči dievce, postelnie rúcho, na kterémž jest dievka táž léhala a k tomu plášť črný; item knězi Jindřichovi sukni črnú mechlskú; item Skrěklové všední plášť a druhý sváteční črný; item knězi Moleškovi kožich beránčí; item Maretě Ovněrce sukni černú; item deset kop grošuov dluhu u Sigmunda súkenníka, to jmá Olbram vzieti a učiniti s tiem, jakož mu jest poručila, kteréhožto poručníka nižádný živý člověk ni svěcký ani duchovní nemá v ničemž hyndrovati ani jemu překážeti, nebo žádné moci nemá proti němu mieti v světském ani duchovním právě. Toho na svědečstvie věčné pečeti naše ku prosbě paní Žofky Marošově k tomuto listu jsú přivěšeny, jenž jest dán po božím narozenie léta tisícého a čtrmezcetmého, ten pondělí po svatém Jakubu.