Já Jan Rúbík z Hlawatec, seděním v Habří, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc uslyšie, že jakož jest Waněk Jaklów syn z Netolic, měštěnín Budějowický, byl jat od Jana Smila z Křemže, a proti němu já Rúbík nadepsaný staven jsem a jat od rady a obce města Českých Budějowic pro Smila z Křemže, tak že jest mezi mnú a nadepsaným Waňkem přátelsky umluveno a uhozeno o sproštěnie naše dobrými lidmi, že jsem z toho stavenie a vězenie propuštěn všie věcí a úplně; protož já svrchu psaný Jan Rúbík slíbil sem i slibuji tiemto listem svú dobrú čistú křesťanskú věrú, a k tomu pode ctí svú, najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Albrechtowi, vévodovi země Rakúské et cetera, a urozenému pánu Lipoltowi z Krajku, plné radě i všie obci napřed psaného města, i těm všem i všelikakým, ktož jsú nebo potom budú Kniežetině Milosti poddaní, svrchu psaného vězenie ničímž zlým nespomínati, já, i moji budúcí, i ti všickni i všelikací, ktož pro mě chtie učiniti nebo nechati, beze lsti. Na pevnost a pro lepšie jistost věcí nadepsaných svú sem pečeť vlastnie jistým vědomím k tomuto listu kázal přivěsiti, k níž sě dobrovolně přiznávám, a připrosil sem slovútných panoší a přátel mých, Wiléma Kozáka z Hlawatec, seděním v Římowě, bratra mého vlastního, a Racka z Drahonic, seděním na Maškowci, aby na svědomie a potvrzenie svrchu psaného mého slibu a zápisu pečeti své vedle mě k tomuto listu přivěsili. Datum Budweis Boemicali, anno dominice incarnacionis millesimo quadringentesimo vigesimo quinto, feria sexta post festum sanctorum Procopii et Udalrici confessorum.