Já, Wratha z Lomnyczie, seděním Cozogiedech, vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož jej čísti nebo čtúc slyšeti budú, že sem prodala a moci tohoto listu prodávám pět kop platu komornieho úroka věčného grošov dobrých střiebrných rázu pražského, na svém popluží na nebožsčie Drahaniewem v Cholynicziech, slovutnému panoši Janowi Halerzowi z Gicziniewsy za šest a za třidcěti kop grošov dobrých stříbrných rázu pražského mně úplně zaplacených; a ten plat mám a slibuji vydávati a platiti rozdielně na svatého Hawla nynie, najprv přístieho, puol třetie kopy grošov, a na svatého Girzie hned potom zběhlého druhé puol třetie kopy grošov. A tak mám vždy dávati ten úrok svrchupsaný a platiti časy budúcie, a ten plat mám a slibuji věřiteli svrchupsanému v zemské dsky vložiti, spraviti a osvoboditi spravčiemi dobrými, jakž tato země czeska za právo má, a to mám a slibuji učiniti, najprve, na druhé, na třětie aneb konečně na čtvrté suché dny, pakli by dsky nebyly otevřěny a k řádu položeny, ale mám a slibuji ten plat osvoboditi a očistiti a utvrditi tiem řádem, kteréhož v této zemi obecně požívati budú, a tak pod takovútu výmienku, když by sě svrchupsanému Janowi Halerzowi jiný plat nahodil, anebo dědiny sobě odkúpil, tehdy mi má puol léta napřed dáti věděti, a já jemu mám ten plat anebo dědiny v těch penězích odkúpiti a úrok ten dáti, a my: Jan z Mochowa, seděním v Rozdialowiczich, Zdeniek z Drahorazě, Wilem z Lewina, Gessyczie z Waleczowa, Zdeniek z Luczenie, seděním na Staré, rukojmie za svrchupsanú paní Wratu slibujem s ní a za ní, že to všecko učiní a splní, což v tomto listu psáno stojí. Pakli by toho neučinila, totišto, že by věřiteli našěmu toho úroka svrchupsaného na který čas nedala, aneb v zemské dsky nevložila, aneb tiem řádem, kteréhož by v této zemi požívali, neutvrdila jakž sě svrchujmenuje, tehda ihned nazajtřie dva z nás rukojmí, kterýž napomanuti budem od našěho věřitele, každý s jedniem pacholkem a se dvěma koněma do města Giczina anebo do Hostynného ve ctnú hospodu, tu kdež nám pokázana bude, volehnuti máme a tu pravé a obyčejné ležení plniti slibujem, jeden druhého nečakaje, ani sě jeden druhému vymluvaje, každý svým životem, anebo každý sebe miesto rytieřského řádu panoši s pacholkem a se dvěma koněma v to leženie moci bude postaviti a vložiti, a když by od napomenutie pořád počítajíc minule dvě neděly, a my ležmy neb neležmy a toho platu ve dsky zemské nevložili a nespravili, anebo kterého úroka na ty časy svrchupsané nesplnili neboli dědin v těch penězích svrchupsaných neodkúpili, tehda dáváme věřiteli našemu svrchupsaném plnú moc i plné právo ty jisté peniezě vzíti v židech i v křesťanech na naši na všěch škodu nerozdielnú, a tak abychom vždy ležali, a z toho leženie na i žádné právo nevyjiežděli, ani vychodili, leč bychom dřieve to všecko, jakož sě svrchu píše, splnili i se všěmi škodami, kteréž by škody věřitel náš mohl pokázati dobrým svědomím bez práva doličovaně. A když by který z nás rukojmí v tom času umřěl, tehda my živí zuostali slibujem jiného tak jistého a movitého miesto umrlého k nám nastaviti v měsieci a list tento v táž slova obnoviti kolikrátž by toho potřebie bylo, pod ležením svrchupsaným. A ktož by list tento měl s našěho věřitele s dobrú vuolí, ten má jměti, bude, plné právo k tomu ke všěmu, což tento list svědčí. A toho pro lepší jistotu i svědomie svú dobrú vuoli a s dobrým rozmyslem své jsme vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu. Jenž jest psán léta ot narození Syna Buožieho tisícieho čtyřstého třidcátého třetieho, tu střědu po světiem Girzij.