My purkmistr a konšelé na Horách Kutnách, známo činíme tiemto listem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že w našich knihách swědomie panie Bětky, a k jejie prosbě, w tato slowa stojí napsáno: Tak jakož sú té chwile wyznáwali Wáclaw tesař, Matras a Maňas, wstúpiwše před plnú raddu, každý osobně wyznali jsú společně a dobrowolně swědčili řkúce: Jedné chwíle byli sme spolu na jedné hospodě w Čáslawi, a tu paní Bětka upomínala swého bratra Jana Žebráče z peněz, a on řekl k nie: „Buoh to wie, milá sestra, žeť nynie peněz nemáme, a přes to slyšíte wšickni, kohož je tuto pán Buoh přihodil: jestiť naše wlastnie sestra nedielná a neodbytá; neuchowáliť nás pán Buoh, jinéhoť nemá býti to, než twé; nebť jest prawá dědička toho sbožie we Lhotě“. To a jiného nic nadepsaní swědkowé wyznáwají. Datum anno MCCCCXXXIII, sabbato post Viti martyris.