Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje mistrům, doktorům a studentům pražské univerzity (generale studium in civitate nostra Pragensi) na jejich přání všechna jejich privilegia, práva, milosti, svobody i imunity a obzvláště vložená privilegia, která obdrželi od císaře Karla IV. a krále Václava IV., jeho bratra. Činí tak proto, že byl božskou prozřetelností pozdvižen k císařské a královské hodnosti a dbá povinností vyplývajících z této důstojnosti, jako je náprava škod, kterými trpí mnoho lidí. Především leží Zikmundovi na srdci podpoření a rozmnožení těch věcí, které ve své zbožnosti zřídili jeho předchůdci. To se týká především pražské univerzity, kterou založil jeho znamenitý předchůdce a jež byla umístěna jakožto nejjasnější světlo na důstojném svícnu do domu bojující církve. Je to světlo spasitelné vědy, které zapálené na tomto světě přetrvá i na věčnosti, které osvětluje stíny, nestrpí žádné nedokonalosti a které čím víc se šíří, tím víc slavně vzkvétá.
Král Karel IV. zakládá pražskou univerzitu. Dáno 7. dubna 1348 v Praze.1 RBM V/1, s. 170–171, č. 340.
Král Václav IV. uděluje pražské univerzitě milost, že jsou její statky osvobozeny od všech daní a poplatků, a vyjímá je z jurisdikce všech soudů, kromě soudu rektora. Dáno 22. listopadu 1392 na Žebráku.2 MHUP II/1, s. 325, č. 33.
Zikmund stanovuje, že tato privilegia mají být navždy platná, a všem zakazuje tuto jeho konfirmační listinu porušovat, pokud se chtějí vyhnout těžké nemilosti jeho, říše a Českého království, stejně jako v listinách a privilegiích pevně stanoveným pokutám, které mají být zaplaceny z poloviny do jeho královské komory a z druhé poloviny poškozené straně.