Slovutné opatrnosti pánóm purgmistru a konšelóm Starého Města Pražského já Vítek z Žepóv, syn někdy mistróv Blažkóv, měštěnína Malostranského, službu svú vždy vzkazuji. Milí páni! Poněvadž dopuštěním božským tak sem poražen, že aniž jeti ani jíti mohu, v této mieře k VMti a paní Dorota Ondrášková od desk žádá, abych svědectvie vydal před VMtí o její plat, kterýž má na dvoru nebožce Jakúbka měštěnína, rychtáře Malostranského, v Jenči Velikém; protož, což bych měl ústy vyznati, toť tiemto listem pod mú věrú vyznávám, že mistr Blažek měštěnín Malostranský, otec mój, měl ten dvór v Jenči svobodný; pak chtě jej prodati i zóstavil na tom dvoru, na dědinách i na podsědciech i všem, což k tomu příslušie, šestnádcte kop platu dědičného, věčného a svobodného sobě a mateři naší Dorotě a nebožci Prokopovi, synóm svým i našim, i jich budúcím. Pak po smrti otce našeho, když sme my s naší mateří byli toho platu v pokojném držení, tu bratr mój, nebožtík Prokópek, prodal pět kop toho platu z dielu svého panie Mandě Vajkartově, a ta dále prodala týchž pět kop panie Dorotě svrchupsané. Potom já z dielu také mého dědičného prodal sem též paní Dorotě pět kop gr. platu věčného; a tak řečená paní Dorota má na tom dvoru v Jenči, kterýž nyní drží paní Margareta Jakúbková, i na všem, což k němu příslušie, deset kop gr. platu věčného a pravého dědičného, jakož o tom jest jasné svědomie i lidí dobrých i desk zemských. A toť já vyznávám před VMtí tiemto listem pod mú pečetí, a dáliť mi P. B. zdravie, chcie osobně a ústy to vyznati před VMtí i kdežkoli toho bude potřebie. Dán v Žepiech pod mú vlastní pečetí léta tisícého čtyřstého osmmezcietmého v středu před Družební nedělí.