Pražský oficiál Jan Zoul z Pelhřimova (Johann Zoul, vester capellanus) oznamuje pražské kapitule u sv. Víta, že v reakci na její list, v němž mu nařídili provést veřejné prohlášení ohledně identifikace heretického učení v kázáních z úterý po svátku svatého Ducha feria tercia post festum sancti spiritus 13. května, učinil nařízenou proklamaci za přítomnosti relátora a některých svědků notario et nonnulis testibus nejen ve farním kostele Všech svatých (in ecclesia parochiali omnium sanctorum), ale rovněž ve dvou klášterních kostelích svatého Jakuba a Michala (in utroque tam sanctorum Jacobi quam Michaelis monasterii) a v chrámu kolegiátní kapituly svatého Štěpána v Litoměřicích (in ecclesia collegiata sancti Stephani Luthomiericensi). Na shromáždění, které svolal týž den na devatenáctou hodinu ad horam XIXam do minoritského kostela svatého Jakuba, se podle něj vedle plebánů a prelátů dostavil také značný počet laiků. Na výzvu generálních vikářů odpovědělo více než 80 osob LXXX in numero s výjimkou plebána litoměřického kostela Všech svatých (plebano eclesie omnium sanctorum), který uprchl a dosud se nevrátil qui fuit absens et adhuc nondum revenit, a jistého Kuklíka (Kuklicone), který o výzvě věděl, nicméně jí nedbal, omlouvaje se neznalostí německého jazyka in theutunico, v němž byla zveřejněna. Přitom se týž den hájil na kázání tím, že za viklefisty jsou hned považování ti kněží a kazatelé, kteří napomínají lid kvůli hříchům Qui ex sacerdotibus et predicatoribus verum loquitur populumque pro peccatis ipsorum corrigit, hic censetur fore Wiclefista et si Wiclefiste eorum errores dimisissent, ordinate et bene populum correxerunt. Kněží, kteří se podřídili, opětovně vypověděli poslušnost arcibiskupu Konrádovi z Vechty (Conrado) a žádali, aby jim byl určen sudí pro jejich kauzy. Vysvětluje, že se nemohli kvůli nebezpečí na cestách ad illum est nimis longa via, gravissima et periculosa osobně dostavit k administrátorovi. Dále žádá generální vikáře, aby byl děkanu kolegiátní kapituly u svatého Štěpána (decano ecclesie sancti Stephani) zaslán mandát speciale mandatum sub sigillo vybírat od farního kléru jménem generálních vikářů poplatky, přičemž podotýká, že jsou na místě mnozí chudí klerici, a výše poplatku by tedy měla být dobrovolná Qui habet, quod det, et qui non habet, nichil det. Rovněž sděluje, že arcibiskupský komorník Jakub subcamerarius Conradi, disponující částkou 100 kop v hotovosti centum sexagenas, se přiklonil na Konrádovu stranu. Dále poznamenává, že po vyslechnutí žádosti ohledně vydání pečetí oficialátu i vikariátu sigilla officiatus et vicariatus si jejich opatrovník Pavel (Paulo) ponechal dva dny per duos integros dies na rozmyšlenou a poté odmítl, dokud mu to nepřikáže přímo Johánek z Dubé (dominus Johanes) či Konrádův bývalý sekretář Mikuláš (Nicolaus, olim Conradi secretarius).