My Oldřich z Rosenberka, Brus s Zahrádky, v tu chvíli hautman na Třeboni, a Beneš z Chotěmic vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že slovutný Jan řečený Kbelec z Lužnice před nás přišel a dobrovolně vyznal, že v Lužnici což má na dvorciech na lidech s tiem se vším, což k tomu příslušie, a tak, jakož sám držal, mocně jest vzdal a vzdává bratru svému, nábožnému a poctivému knězi Janovi, opathovi v tu chvíli cláštera Třeboňského, tak aby za Kbelcova života jeho zdravého aneb i po jeho smrti s tiem se vším mohl jakožto s svým vlastním učiniti, což by sě jemu zdálo. Kteréžto vyznánie a vzdánie před námi proto sě stalo, neb jest v tu chvíli pro búři a pro nepokoj v zemi ke dckám zemským přístup nemohl býti; než když by dcky otevřeny byly a k nim přístup mohl býti, že jest pan Kbelec nahořepsaný slíbil knězi opathovi, bratru svému, to vzdánie svrchupsané dckami ujistiti a utvrditi podle řádu a běhu země této. Pakli by jeho buoh neuchoval, tehdy aby toto vyznánie a vzdánie tak mocno bylo, jakož by sě dckami stalo a před úředníky. Tomu na svědomie svú jsme pečeti s naším dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán v Třeboni léta od narozenie syna božieho tisícieho čtrstého třidcátého třetieho, ten čtvrtek po světie Martě.