My Jan a Vilém bratřie z Ryzmberka odjinud z Skály vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti anebo čtúce budú slyšeti, že najjasnějšie knieže a pán, pan Sigmund, z božie milosti Římský král, vždy rozmnožitel řieše, Uherský, Český etc. král, pán náš milostivý, učinil jest svú vzvláštní milost s tiemto krajem Plzenským takovúto, že každý člověk světský toliko v těchto měrách, dokudž tyto války a nepokoje v této zemi České trvají, pro kteréžto dsky zemské nikakož otevřieny býti nemohú, aby zemané a přebývající tohoto kraje v svých trzích a potřebách zmeškáni nebyli, puojčil jest, že mohú své zbožie dáti, prodati, zastaviti, zapsati, komuž chtieti budú, kromě wiklefuov a protivníkuov jeho milosti, a když to před námi učinie, a vyznají, a my toho listy svými a pečetmi potvrdíme, to má tak mocno býti, jakož by jim ve dsky zemské bylo vloženo, a to až do votevřenie desk zemských, a když dsky otevřieny budú, to jim ihned má ve dsky býti vloženo. I vyznala jest před námi Elška z Kolowrat, zuostalá někdy Petra Ebrzvína z Hradiště, že Purkarthovi z Hradiště synu svému, a Anežce a Katruši z Hradiště dcerám svým, sirotkuom jmenovaného Petra Ebrzvína, dlužna jest tři sta kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského, a ty jim má dáti, když bez toho nebudú chtieti býti. Pakl by toho neučinila, tehdy ihned Purkart, Anežka a Katruše, sirotci jmenovaní i jich dědici budúcí budú moci s jedním komorníkem pražským anebo s svú mocí na její věno, kteréž má na lidech v Nekmiři XXX k. gr. platu ročnieho na peněziech, na ospiech, na robotách na kuřích, na vajcích, na seně, s dědinami, lukami, lesy, s lidmi úročními, s potoky, s obcemi, i se vším toho platu příslušenstvím, jakož sama drží a požívá, sáhnúti, v to se uvázati, držeti, dáti, prodati, zastaviti, zapsati a s tiem k své vuoli učiniti. A když dcky budú otevřieny, ihned bez otpory má jim to ve dsky býti vloženo, a umřel-li by který z sirotkuov jmenovaných, má s jednoho na zuostalé diel spadnúti až do posledního. A na svědomie toho a na potvrzenie my Jan a Vilém bratřie z Ryzemberka nadepsani naše vlastnie pečeti kázali sme k tomuto listu přivěsiti, a já Elška z Kolowrat nadepsaná na potvrzenie mého před jmenovanými vyznánie pečeť svú vlastní vedle jich milosti k tomuto listu jsem přivěsila, a pro dalšie ještě svědomie a věcí nadepsaných potvrzenie prosila sem urozeného pána, pana Jana z Švamberka a urozených panoší Burjana a Jana bratří z Gutštýna a Jana Štěpánovce z Vrtpa, že jsú své pečeti podle mne na svědomie přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán 1. od narozenie s. b. MCCCCXXXIIII° ten úterý po svatém Ambroži a po próvodě 6 Apr.. Act. a. d. MCCCCXXXVII, f. II in die Jeronimi.