Já Jan z Lichtenburka odjinud z Bietowa i s svými erby, první jistec dolepsaných věcí, a my Stybor z Bohussicz, Wlczek z Okarcze, Cristoffor z Raczyboricz, Jakubek z Czydlyny, Jaroslaw z Lesonicz, Waczlaw z Marczynycz, rukojmie jeho a spoluslibce s ním a zaň, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jsme dlužni dluhu spravedlivého bez jedné sto kop groší stříbrných praského sic rázu a moravského čísla, za každú šedesát groší počítajíc, kteréžto penieze slibujem svú dobrú věrú společní rukú nerozdielnú dáti a zaplatiti rychtářovi a konšělóm i všie obci v městě ve Zdyarze, a k věrné ruce knězi opatovi kláštera zdyarsskeho, kteréžto penieze vzali sme již od nich hotové. A ty jisté penieze svrchupsané bez jedné sto kop groší slibujem naší dobrú a čistú věrú našim věřitelóm svrchupsaným hotovými penězi dáti a zaplatiti a položiti je v jich moc ve Zdyarze v klášteře naší prací a naším nákladem na svatý Waczlaw od dánie tohoto listu přes rok. A na ty jisté penieze mámy jim vydávati úrok na svatý Gyrzy nynie příštie pět kop groší, a na svatý Waczlaw potom příščí také pět kop groší. Pakli bychom toho neučinili, jakož sě svrchu píše v tomto listě, jehož toho Buoh nedaj, tehda ihned kteráž dva z nás rukojmí svrchupsaných budeta napomenuta od našich věřitelóv, ta jmata a slibujem jeden na druhého neukazuje, ani sě jeden druhým výmluvajě, každý miesto sebe poslati jednoho panoší řádu rytieřského s jedniem pacholkem a se dvěma koněma do města do Gyhlawy v pravé vobecné ležěnie země morawske do domu ctného hospodáře, kdež by nám bylo vkázáno od našich vyěřitelóv svrchupsanách. A událo-li by sě nám ležěti v tom ležění čtrnácte dny od prvnieho dne pořád počítajíc a nebylo od nás to splněno, což v tomto listě psáno stojí, tehda ihned druhá dva z nás rukojmí svrchupsaných k témuž hospodáři tiem bychom a obyčějem jako první dva, a tak mámy i slibujem učiniti až do rukojmie najposlednějšieho, a ti všichni, kterýž léhu v tom ležěnie nemají z toho ležěnie vyjěti, ani vyniti nižádným právem, ani obyčějem, ani žádným súdem tak dlúho doniavadž bychom toho úplně nesplnili a nezaplatili až docela jim svrchupsaným naším věřitelóm. A také kteréž by oni škody vzali, pro tohoto listu našěho nesplněnie, ješto by škody mohli ukázati dobrým svědomím bez přísah a bez věrovánie, a také dáváme viece plnú moc našim věřitelóm svrchupsaným, jestli že bychom těch peněz svrchupsaných nezaplatiti na ten rok jakož sě svrchupíše i škodami aby tu jistým bez jedné sto kop grošů i se všěmi škodami vzali v židech i v křescanech na naší všech společní škodu, a my rukojmie nemáme z toho ležěnie vyjieti ani vyniti doniž svrchupsaná jiscina i se všěmi škodami nebude splněna a zaplacena úplně až docela. A také dáváme našim věřitelóm plnú moc tiemto listem, aby nás mohli upomínati zemským právem, než věrně a šlechtně máme všecko plniti což tento list náš svědčí. Také událo-li by sě, že by kdy z nás který rukojmě umřel, tehdy my, ježto živi ostaneme, slibujem, túž věrú a túž pokutú svrchupsanú jiného živého rukojmě tak dobrého i tak movitého místo toho umrlého v měsieci postaviti po napomenutie, a tento list slovo od slova obnoviti a našim věřitelóm svrchupsaným v jich moc jej dáti. A také k tomu, ktož tento list bude mieti s našich věřitelóv dobrú volí, ten má mieti též práco i túž moc jako oni sami ke všemu svrchupsanému. A k tomu na svědomie a potvrzenie své sme vlastnie pečeti s naším vědomím k tomuto listu přivěsili jistec i rukojmě my, a k nim sě přiznáváme. Dán na Bietowie léta od narozenie Syna božieho tisíc čtyři sta bez jednoho dvadcětého na den svatého Waczlawa českého dědice.