Já Vilém z Chlumu vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo slyšen bude, že jsem prodal osm kop grošuov platu ročnieho komornieho svého dědického ve vsi jménem Jermanicích, ježto na Lipské řece položením leží. A ten jistý plat sem prodal poctivé múdrosti muži, mistru Augustinovi z Klatov, za osmdesát kop grošuov dobrých střiebrných peněz rázu pražského, jemuž jest nebuoh bratr muoj v zemské deky vložil, jakož toho běh a obyčej tehdáž v této zemi České byl, k věčnosti a ku pravému dědictví. A to sě jest dálo léta od narozenie Syna Božieho po čtrnádcti stech letech sedmnádctého léta, aneb v té mieře odtud nedaleko. Protož, jestliže by Pán Buoh neuchoval, že by dsky zemské zkaženy byly anebo kterak zahynuly, tak že by sě jimi řád v této zemi dieti nemohl zemanóm a obecným lidem, já dřieve řečený Vilém vyznávám, že to vše, což svrchu psáno stojí, úplně a cele sě jest stalo, a to sem viděl a při tom byl. A toho na potvrzenie a pro větší jistotu svědomie svú jsem vlastní pečeť svým vědomím a s dobrým rozmyslem k tomuto listu přitiskl. Jenž jest dán a psán léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého pětmezcietmého, ten pátek před ochtábem Božieho křtěnie.