Léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého, ten pondělí po Božím těle stala se jest úmluva plná, celá a dobrovolná urozenými pány, panem Hanušem z Colovrat seděním na Žebráce a panem Přibíkem z Clenového mezi urozeným pánem, panem Oldřichem z Rozenberga strany jedné a poctivým knězem Bedřichem z Strážnice a vší obcí Hradištskú aneb města Tábora strany druhé. Najprve umluvili jsme, aby všechna záštie, kyselosti a nechuti, kteréž sú koli byly vznikly mezi stranami nadepsanými a lidmi i poddanými jich od počátka až do sie chvíle, to má všeckno pominúti a na věky viece nemají sobě toho vzpomínati, buď to z stavu duchovnieho neb z světského, a to trhem aby bylo provoláno v městech a v městečkách. Také listové a zápisové všichni přímiřní i jiní, kteří jsú aneb měli by býti k škodě stranám, ti aby s vobú stranú mezi nimi minuli a úmluvami těmito aby umořeni byli. Item o Přiběnicích jest umluveno, aby kněz Bedřich a táborští měšťané pánu aneb úředníkóm jeho v moc jich obú hradú i s lidmi jeho opanovanými konečně na den svatého Prokopa nynie najprv příštieho bezmatku zstúpili a z svého drženie propustili a na to viec aby nesahali a hradóv s vobú stranú aby neosazovali, kteříž mají zbořeni býti, jenžto sobě na to zvláštnie listy zdělati mají, aby ti hradové od nižádné strany osazováni nebyli; a zase pan z Rozenberga knězi Bedřichovi má pól čtvrta sta kop grošov hotových dáti a to rozdielně na stúpení hradóv, to jest na den svatého Prokopa má pán knězi Bedřichovi sto kop grošov na Táboře u Peše písaře v jeho domu položiti a na ostatnie penieze má jemu list na svatý Jiljí, aby plněny byly, udělati. A týž pán dále táborským měšťanóm má za pět set kop grošov dědin svobodných okolo Tábora s lesy a s chrastinami odhádati a postúpiti dědicky a farářstvie a panstvie podačné v Klokotech, kteréž na tom má, postúpiti a to jim má ve dsky zemské vložiti, jakož obyčej toho jest. A na to odkrajovánie těch dědin a lesóv svrchupsaných mají mezi sebú přátely s vobú stranú vydati; a jestliže by ti se v čem dělili a smluviti jich nemohli, tehdy pan Jiřík Drachovský má toho úplně mocen býti a což ten mezi nimi vypovie, to mají s vobú stranú bez úmluvy přijieti. Také zdi a věže o městečku v Přibenicích mají zbořiti a to má pán na svój náklad hraddy i městečko bořiti; a ti, kteří by chtěli tu v městečku neb jinde lidé býti, prvnie záštie a nechuti nemá jim zpomínáno býti ani kterých lidí pro Táborské hindrovati, kteříž by pro ně zašli. A dokud Přibenic neobořie, Táborští mohú sobě lesů k své potřebě přivésti, rybníky nasazené mají sobě ještě na podzim sloviti a potom mají jich stúpiti. A úroky tyto svatojiřské vedle milosti mají dobrati a setie všeckna mají sebrati, vápno mají sobě odvésti a páně lidé XXX vozóv lesů z Přibenic na Tábor mají dovésti. A kněz Bedřich, což mu se bude zdáti viece lesů z Přibenic vzieti, to má na svój náklad učiniti. A já Přibík svrchu psaný, což mezi nimi jest o náklady, kteréž jest kněz naložil, a škody pro zachovánie Přibenic vzal, mám mezi nimi, což budu moci, najspieš vypověděti. Kteréžto všecky věci svrchu psané přijali sú s vobú stranú a slíbili sobě to držeti bez přerušenie. A toho na svědomie a pro další paměť my nahoře psaný úmluvce své jsme pečeti k tomuto listu přitiskli. Jenž jest dán v Praze let svrchupsaných.