Já Arnusst z Malkowa a z Tyessnyowicz vyznávám tímto listem přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že z dobrým rozmyslem a s přátelskú radú prodal sem i moci tohoto listu prodávám ku pravému dědicství z zbožie mé, což sem jměl ve vsi v Tyessnyowiczich a v Cotogiedech, s lidmi platnými i neplatnými, s polovicí kostelním podáním, z dvorem dědičným i tudíž z dvorem manským, s s sic rolí oranú i neoranú, s platy činežními, s užitky i s poplatky, s robotami, s sady, s háji, s lesmi, s křovinami, s lúkami, s pastvami, s pastviščemi, s vodami tekutými i netekutými, s studnicemi i s jiným se vším příslušenstvím, což k tým vsím a k tým dvorom od staradavna příslušie, jakožto zbožie i ty vsi v svých mezích a hraniciech vyměřeny jsú a záležie, jakož mi to plněji v olomúczských dskách s svědčí a jakož sem to sám držal, nics sobě tu ani svým erbom práva panství až vlastenstvie nezachovávajě, než to sem vše prodal své všecko právo i postúpil statečnému rytieři panu Janowi Kuželowi z Zerawicz a z Kwasicz i jeho erbom i tomu, ktož by tento list jměl s jeho páně Janowu Kuželowu dobrú vuolí a k věrným slovutným panošiem Martynowi Mnychowi z Drahanowicz a Zichowi Kuželowi, Swachowu synu, za šedesát hřiven grošiev dobrých stříbrných rázu pražského a čísla moravského čtyři a šedesát grošiov za každú hřivnu počítajíc; a to zbožie již menované já svrchu psaný Arnusst i s svými erby jim kupitelom svým již řečeným slibuji jim svú dobrú, čistú vierú beze vší zlej lsti zpraviti a vysvoboditi před každým člověkem světským i duchovním i před židy podle toho jakož tato země morawská za právo má a ve dsky vložiti ku pravému dědicství na prvním panském sněmu neb konečně na druhém, když dsky v Olomúczi otevříny budú a ten manský dvuor podle manského běhu a řádu kostela olomuczského, také slibuji zpraviti a vzdáti před knězem biskupem olomúczským jim kupitelom mým, než paněj Margrethy, nevěsty mej, Hawlowej sami sobě vyvaditi mají svrchu řečený kupitelé moji. A doniž toho zbožie nespravým a ve dsky nevložím, jakož se svrchu píše i s manským dvorem podle toho řádu dotud mají ty penězi šedesáte hřiven ležeti v páně Janowie Kuželowie moci a jeho věrných ruk svrchu psaných ve zprávie; a když to zbožie tak zpravým a ve dsky vložím, tehda mně a mým erbom Janowi a Rzehorzowi, synom mým, a sestřenci mému Jírowi z Lopucze mají dáti těch šedesát hřiven v osmi nedělech potom, když zpráva vynde kupitelé moji svrchu řečení. Pakli by mne a mých erbuov již řečených i toho Jiří Buoh neuchoval, tehda komuž bych zamenitě rozkázal, tomu mají dáti ty penieze kupitele moji dřéve řečení. Toho pro lepší jistost a svědomie svú vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu a připrosil sem slovutných panoší Jana Jawora z Rakowého seděním v Trawnicze, Jana z Cotojied, Zawisse z Morkowicz a z Barzicz, Mikulásse z Trubek, Jindrzicha Húse z Crumpsína, Jana Kužele mladšího z Zerawicz, že jsú své pečeti přivěsili podle mej na svědomie k mej prosbě k tomuto listu. Jenž jest dán na Kwasiczích v pondělí den svatého Rzehorze puostě, léta narození Syna Božieho tisíc čtyřista třidcátého šestého.