My N. haubtman, Petr z C. et cetera vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že sme takovúto úmluvu a smlúvu s múdrými a opatrnými pány i obcí slavného města Pražského a s urozenými pány zemskými, obcí Táborskú, s zemany, rytieři, panošemi, městy i všemi obcemi královstvie Českého k zákonu Božiemu příchylnými učinenie (sic) mocí tohoto listu činíme, že ty čtyři kusy pravé a spasitedlné a Písmem svatým stále pevně utvrzené, o kteréž sú sě svrchu psaní páni i obce věrně zasadili, dobrovolně sme přijali a k nim přistúpili a mocí tohoto listu přijímáme a přistupujeme. Kteřížto čtyřie artikulové slovo od slova takto stojie psáni: Najprv aby slovo Božie po království Českém a markrabstvie Morawském svobodně a bez překazy od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno. Druhé aby velebná svátost těla a krve Pána našeho Jezu Krista pod dvěma spósobama chleba a vína všem věrným křesťanóm, starým i mladým svobodně byla rozdávána podlé jeho ustanovenie a přikázánie. Třetie, že mnozí kněžie a mnišie světským řádem panují nad velikým zbožím tělesným proti Kristowu přikázaní a na překazu svému kněžskému úřadu a k veliké škodě stavu světského, aby takovým kněžím pro to neřádné panovánie odjato a staweno bylo a aby podlé čtenie nám živi byli a navedeni byli k stavu Kristowu a apoštolskému. Čtvrté aby všichni hříchové zjevní, smrtedlní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádně a rozumně od těch, ježtoť úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá i křivá pověst v těchto zemiech České i Morawské aby očistěna byla, tak aby sě obecné dobré královstvie a markrabstvie jazyku českému dálo. Slibujíce ty kusy svrchu psané naší dobrú, čistú věrú pode ctí bez všie zlé lsti věrně a skutečně zachovati a držeti, a své všecky poddané světské i duchovnie, což najdále moci budeme a uměti, k témuž vésti a připraviti, a všecky takové, kteříž by sě kusóm pravd svrchu psaných protivili, neústupně na našich panstvích netrpěti, leč bychom Písmem svatým světleji a stáleji od jiných zpraveni byli a naučeni, jemuž by sě mistři pražští Písmem svatým opřieti a odolati nemohli. A hned ote dne úmluvy svrchu psaní my páni učiněné těch čtyř kusóv napředpsaných máme i slibujem stále a pevně hájiti a brániti věrně, vší mocí proti každému člověku, ktož by je anebo nás kterého od těch pravd napředpsaných kterúkolivěk mocí aneb kterýmžkolivěk obyčejem tiskl anebo nutil, anebo nutiti a tisknúti mienil, do těch hrdel i našich všech statkóv. Také znamenitě toto jest vymíněno, abychom od neděle nynie příštie v šesti nedělích pořád zběhlých řádným poselstvím krále Sigmunda Uherského obeslali a svú čest proti němu ohradili, a to učiniece svrchu psaným pánóm i obcem v tom času na pátý kus v dole psaný odpověď dali, a k němu beze všie výmluvy a otpieránie přistúpili, a se pány a obcemi českými sě za jeden člověk utvrdili a spojili. Kterýžto kus anebo artikul pátý takto zní: aby krále Sigmunda Uherského za krále a pána dědičného královstvie Českého a markrabstvie Morawského nižádnú měrú nepřijímali, lečby Pán Buoh ráčil a vuole i hlas najprvé k tomu byly slavného města Pražského, všech pánóv českých, obce Táborské, rytieřóv, panoší, měst i jiných obcí země české, kteříž a kteréž sú přistúpili a ještě přistúpie ku pravdám artikulóv svrchu psaných; neb jest tupitel těch pravd svatých často psaných, Písmem svatým jasně dolíčených, a vrah cti a osob jazyka českého. Pakli by kteří páni a zemané města nebo obce kteréžkoli od jiných sě pánóv, zemanóv nebo obcí vytrhnúce, ku pravdám Božích (sic) příchylných, tomu králi nákladní a pomocni byli, buďto radú nebo skútkem, bez svolenie obce Pražské, pánóv, zemanóv i obcí jiných svrchu psaných, a to na ně dovedeno bylo dobrým svědomím, a jsúce napomenuti posly neb listy jistými, toho i hned skutečně neodpadli, tehdy aby ten nebo ti čest a vieru ztratili a jich zbožie aby na obecné dobré spadlo dědičně, jakoby to v zemských dskách bylo zapsáno, a aby ten nebo ti z země a Koruny české hnáni a puzeni byli, jakožto nectní a nevěrní a zrádce Koruny české.