Veřejný notář Mikuláš (Nicolaus, clericus Olomucensis diocesis, publicus imperiali auctoritate notarius), syn Petra z Hranic (olim Petri de Albaeclesia), zlistiňuje, že se do kartuziánského kláštera v Dolanech (monasterii Dolan ordinis Carthusiensis) dostavil Ondřej Bapka z Domašova (Andreas dictus Bapka, laicus de Domastat), který v přítomnosti jeho i převora Vavřince (venerabili patre et domino Laurencio, priore conventus monasterii Dolan) a dalších svědků učinil výpověď ke sporu mezi metropolitní kapitulou u svatého Václava v Olomouci a klášterem v Dolanech o hranice pozemků v lesích patřících k nyní pusté vsi Jívová (Gywa) náležející k Tepenci (Tepenicz). Byly určeny osoby z obou stran, konkrétně za kapitulu u svatého Václava hajný forestarius
Hašek z Vésky (Hassiek de villa Weska), ze strany dolanského kláštera Mertel původem z Jívové (Mertel nacione de Gywa), Bodaneč (Bodanecz) a Hanzl z Dolan (Hansel), aby vyznačily hranici podle dávného stavu secundum quod ab antiquo congnoverunt
, o čemž nechal převor Vavřinec opata Václava Hřivnáče z Horky (patris et domini Wenceslai, abbatis) z premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce (monasterii Gradicensis ordinis Premonstratensis extra muros Olomucenses situati) vyhotovit listinu1 Viz regest.
, která je v notářském instrumentu inzerovaná:
Opat kláštera Hradisko u Olomouce (opat kláštera hradyssczkeho řádu a řeholi premonstrátského podle Olomucze) Václav Hřivnáč z Horky (Waczlaw) vydal svědectví o tom, že jako rozhodčí ve sporu mezi kapitulou u svatého Václava a klášterem v Dolanech ve sporu o meze lesů u Jívové dal vyměřit sporné hranice, což však nechtěla kapitula připustit bez přítomnosti olomouckého biskupa Jana Železného, a tak zůstala celá věc nerozřešená.
Na příkaz převora Vavřince přečetl notář uvedenou listinu Ondřeji Bapkovi, který ji porozuměl, potvrdil, že její znění odpovídá pravdě, a dodal, že Mertel, Bodaneč a Hanzl při vymezení hranic postupovali správně. On sám s dalšími laiky z Jívové byli u toho přítomni, a když viděli, že Hašek z Vésky nevyznačuje hranice v souladu s dávným stavem, který si pamatují, odešli a nechtěli s tím souhlasit. Také prohlašuje, že v čase, kdy Jívová patřila moravskému markraběti, v tom lese spolu s dalšími chystali dubové dřevo pro stavby, odevzdávali z toho lesa poplatek úředníkům a purkrabím na hradě Tepenec, konkrétně purkrabímu Kuníkovi z Drahotuš (Cunikoni de Drahotuss), poté Svatoboru Ganzarovi z Domašova (Swatiborio dicto Ganser de Domastat), a po zničení onoho hradu purkrabímu olomouckého hradu (purggrabio castri Olomucensis) a nakonec po jeho obnovení purkrabímu Jindřichovi (Henrico) jmenovanému moravským markrabětem, a to v hranicích vyznačených v uvedené listině podle kláštera v Dolanech.