Já Katherzina de Zhorz vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsem s dobrým rozmyslem a svú dobrú volí za svého zdravého života dala sem a mocí listu tohoto dávám věna svého dvanádcte kop grošóv, kteréžto mám dskami zapsáno tu ve Zhorzi na tom popluží, kteréžto jest držal Herolt, poctivým Mathieyowi a Petrowi ze Zhorzi, synom mým, s kterýmižto sem chlebila po otci po jich. A to bych jim byla ráda dskami zemskými utvrdila a ujistila, a poněvadž řádov a práv v té mieře nebylo a zvláště desk, toho sem učiniti nemohla. I prosím panuov úředníkuov, kteříž v ty časy usazeni budú, ač by mne prve Pan Buoh neuchoval, než-li by dsky otevřieny byly v zemi, aby to mé věno a právo ve dsky zemské vložili a vepsali synom mým svrchu psaným tak úplně a mocně, jakož bych sama před vámi stojíc osobně prosila. Tomu na potvrzenie a pro lepšie svědomie i budúcí paměť prosila sem slovutných panoší Busska z Diedicz, Jana z Lazanek, Benesse z Bozetina a Petra z Prudicz, aby na svědomie těchto všech věcí svrchu psaných své pečeti přivěsili k tomuto listu své škody a k mé prosbě. Léta od narození syna Božieho tisícieho čtyřistého třidcátého pátého, tu střědu před svatým Waczlawem.