Stala sě jesti úmluva a smlúva konečná o manželstvo svaté mezi Vilémem z Libeznic z jedné a pannú Aničkú, dcerú panie Víty Prčkové z Kyj, z strany druhé, a to takováto: že svrchupsaný Vilém má přiložiti šest a třidceti kop gr. k třetině statku svrchupsané Anny, kterýž má v Kyjích s svrchupsanú mateří svú, a dvadceti kop gr. peněz hotových a šestnádct kop jí odkazuje na Janovi, bratru svém odtudž z Libeznic, kterýchž ji bude mieti a má vydati týž Jan, jestli žeby jich nevybera od něho s toho světa sšel, prve nežli svrchupsaná Anička, beze všie odpornosti; a to jesti osobně stoje v radě Starého M. Pr. týž Jan slíbil učiniti. Než toto jest mezi nimi znamenitě vymluveno: Jestli žeby pán Buoh neuchoval prve Aničky svrchupsané s tohoto světa sníti, nežli nadepsaného Viléma, tehdy svrchupsaná Víta, mátě jejie, má a slíbila jest vydati témuž Vilémovi dvadceti kop gr., kterýchž jesti ke dceři její a k ní přiložil, a k tomu třetinu toho statku, kterýž mají v Kyjích, bez odpieránie všelikterakého; pakliby Vilém nadepsaný život svój skonaje s tohoto světa sšel prve nežli nahoře psaná Anička, tehda těch dvadceti kop hotovych i těch šestnádct od bratra, má na ni a na dóti jejie, ačby které spolu měli, připadnúti plným právem a na rovný diel; a jestli žeby děti, kteréžby spolu měli, let svých rozomných nedojdúce s tohoto světa sešly, nežli nadepsaná Anička, tehda aby na ni připadlo těch všech šest a třidceti kop gr. i jiný jeho statek, kterýžby spolu měli, bez překážky a odpornosti všech přátel jeho. Actum anno etc. XXX° feria IIII. ipso die s. Prisce.

Wilhelmus de Libeznicz fassus est, se nomine Anniczcze conthoralis sue, nate vero domine Vite Prezkonisse de Kyg, se percepisse et levasse sedecim sexagenas gr. a Johanne ibidem de Libeznicz fratre suo, iuxta proscripcionem superius factam, dimittentes prefati coniuges iam nominatum Johannem, heredes et successores ipsius quitos, liberos penitus et solutos. Act. anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo nono.