Král Zikmund (Sigismundus) sděluje purkmistrovi, radě a celé obci jeho města Českých Budějovic, že pro obecné blaho křesťanstva propter bonum publicum tocius christianitatis a přijetí císařské koruny, jejíž přijetí zanechal, kvůli rozpuštění koncilu papežem Evženem IV. propter susceptionem imperialium coronarum nostrarum, quas ad presens tempus suscipere pretermisimus propter dissolucionem sacri concilii, quam dominus summus pontifex fecerat, se Zikmund přesunul do této části Itálie (has Italie partes intravimus) a narazil na mnoho těžkostí multa difficilia experti sumus. Korunovace nemohla být dosud provedena, kvůli rozpuštění koncilu v Basileji (propter dissolucionem sacri concilii) papežem Evženem IV.. Vzhledem k tomu, že papež koncil nyní uznal, že je s ním Zikmund ve shodě approbante ipso domino summo pontifice ipsum sacrum concilium secum concordes remansimus, papež Zikmunda bez dalších zpoždění následujícího 15. června nebo dříve in festo sancti Viti proximo futuro sine ulteriori dilacione vel prius korunuje císařem v Římě (nos … in Romana urbe debebit coronare). Na oplátku bude Zikmund jednat s papežem a apoštolským stolcem tak vlídně, jak to dělali jeho předchůdci (ipsum et sedem apostolicam faciemus, quemadmodum nostri predecessores Romanis pontificibus fecerunt). Pro uspíšení uzavření záležitostí, bude Zikmund celý duben vyjednávat per totum istum mensem aprilis secum in Viterbo constituemur s papežem ve Viterbu a potom se vrátí do Říma (ulterius versus Urbem processuri). Po následné korunovaci peracta coronatione nostra se vrátí Zikmund na koncil tak rychle, jak jen to bude možné, aby koncilu poskytl svou radu a podporu, ve věcech, kvůli kterým zasedá favores et auxilia impendendo. Když Zikmund bude moci něco udělat pro obrácení Čech a nastolení míru této královské země in facto reduccionis Bohemorum et pacificacionis illus regni, učiní tak, jako přirozený dědičný pán tamquam naturalis dominus, jak se patří, se vším zápalem a vší vynaloženou snahou bez jakéhokoli vyhýbání se námaze omnem studium, omnemque operam, prout dignum est, nullis parcendo laboribus … adhibebimus. Pokud to ale nebude možné, bude Zikmund, ve věcech království a jeho obyvatel, jednat v souladu s radou koncilu a křesťanstva, tak aby bylo překonáno utrpení království skrze Boží milost iste tribulaciones de medio evellentur. Zikmund toto oznamuje ke zvláštní radosti budějovických hec vobis pro singulari leticia nuncciamus, ve které má pevnou důvěru, protože si přeje, aby dobré zprávy znovu spojily měšťany a jiné přívržence krále a s velkou neústupností králi dále pomáhali. Nakonec vyslovuje Zikmund svou naději v Boha, že všechny záležitosti dovede k dobrému konci quod omnia ad bonum finem perducentur.