Litevský velkokníže Vitold (Alexander) píše husitům prudentes viri v reakci na blíže neznámý husitský list a neuskutečněné poselství, dožadující se jeho osobní přítomnosti v Čechách (ad vos venire), přičemž striktně popírá vůči husitům jakékoli závazky tohoto druhu. Upozorňuje, že k vyslání knížete Zikmunda Korybutoviče (ducem Sigismundum) do Českého království (refni Bohemiae) svolil jen kvůli jejich opakovaným naléhavým prosbám a ujišťování, že po jeho příjezdu budou směřovat k jednotě a poslušnosti církvi. Při tom doufal, že zanechají svých bludných artikulů. Sděluje jim, že Korybutovič se snažil svým laskavým prostřednictvím je všechny sjednotit a smířit se svatou církví, ale bez účinku. Dále oznamuje, že nic neví o tom, že by Korybutovič na sněmu v Čáslavi (in Czaslaviensi) slavnostně slíbil, že čtyři pražské artikuly bude dodržovat, pokud to tedy husité tvrdí, musí na to zodpovědět sám Korybutovič, ale Vitold o tom nic neví, a ani k ničemu podobnému Korybutoviče nezmocnil. A jestliže jim pan Hynek z Valdštejna (Hynconem de Walstein) v tom smyslu referoval, rozumí tomu Vitold tak, že čtyři pražské artikuly IVor artyculos drží sám Hynek. Přiznává, že knížete Korybutoviče stáhl nejen pro jejich zatvrzelost, ale také kvůli usmíření se s králem Zikmundem (Romanorum Ungarie, Boemie Rege), kterého nadále uznává coby českého krále. S ním a církvi chce nyní stát proti nim. Pokud se však budou chtít zříci svých bludných článků a smířit se s církví a budou-li o to stát, spolu s polským králem Vladislavem II. Jagellem (Rege Poloniae) se zhostí zprostředkování dohody mezi nimi a králem Zikmundem. Konečně je žádá, aby mu dali co nejdříve vědět, jak se rozhodli.