Král Zikmund dává veškeré zboží, které mu připadlo smrtí Václava Kančka (Wenceslai Canczek), tedy jeho pevnosti, hrady, dvory, alody, platy, příjmy, vesnice, obdělávaná a neobdělávaná pole, lesy, rybníky, vody, soudy, pokuty a všechno příslušenství, Michalovi (Michaelem), proboštovi ve Staré Boleslavi (Boleslaviensem), svému protonotáři, a Kašparu Šlikovi (Caspar Slick), svému notáři, aby byly obzvláště oceněny věrné služby, které mu již dlouhou dobu poskytují a nadále poskytovat hodlají, a na jejich přání také Janovi z Břestu (Johanni de Priest), měšťanu ve Znojmě (Znoymensi), bratrovi řečeného Michala, a také Bohušovi z  Košíře (valido Bohussio de Cossierz armigero), kteří králi a jeho přívržencům pomohli s nasazením života a majetku v boji proti jeho nepřátelům. Michal, Kašpar, Jan a Bohuš mají řečené zboží držet a používat dědičně bez jakýchkoliv překážek a král Zikmund jim uděluje právo celé zboží nebo jeho části podle vlastní vůle zastavit, prodat či směnit jiným osobám, kdykoliv budou chtít. Takovéto osoby mají toto zboží neomezeně držet stejným právem, jako by jim je osobně daroval král, nebo by byly koupí nebo jinak podle zvyklostí zapsány do zemských desk Království českého. Zikmund přitom přikazuje urozenému nejvyššímu zemskému komorníkovi, zemskému sudímu, protonotáři a dalším úředníkům při zemských deskách Království českého, aby řečený dar zapsali do zemských desk, jakmile je k tomu Michal, Kašpar, Jan a Bohuš vyzvou.