My Mikuláš z Padařova, vladař, purgmistr, radda i všecka obec hory Tábor, Jan Pardus s Hrádku, hauptman, kněz Prokop, správce, i s vojskem obcí táborských polních, s našimi se všemi služebníky, zámky a posádkami i s těmi se všemi, kteříž pod mocí naší jsú, Tóma z Chotěmic seděním na Vlašimi, Janek z Suché seděním na Štěpánově, Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni, Jan starší z Sobětic seděním v Týně u Vlthavy vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jsme vstúpili a mocí listu tohoto vstupujem v pravé a křesťanské přímiřie s urozeným pánem, panem Oldřichem z Rozenberga i se všemi jeho služebníky, zámky a posádkami i s těmi se všemi, kteříž pod jeho mocí jsú, a to od dánie listu tohoto až do roka a ten den poslední celý do západu slunce během svým anebo šest neděl napřed sobě věděti dadúc, s výmluvami vdolepsanými: Najprve že svobodě řádné slova Božieho vedle písma svatého i přijímánie těla a krve pána Jezu Krista na svém zboží nemá překážeti, ani brániti krom těch zámkóv, na kterýchž sě brániti miení. Item hřiechy smrtedlné, tance, hry, krčmy, neřádné kurevstvie i jiné zjevné hřiechy má na svém zboží stavovati; a jestliže by toho neučinil a s tiem úředníci jeho byli obesláni a toho nepopravili, tehdy jmáme plnú moc mieti ty nadepsané neřády i jiné nad jeho lidmi zřiezeně stavovati. Item kteříž by lidé s jeho zbožie s námi na vojnu chodili neb jezdili nemá jim toho zpomínati ani brániti vedle úmluv dřevních. A když by táhla naše vojska přes jeho zbožie a vzala ku potřebě jiedla a pitie vedle milosti, dobytka nezajímajíc, nepáléc, lidí nejímajíc ani plundrujíc, aby proto přímiřie v své celosti stálo. Item aby nepřietelé s posádek, ješto v přímiří se panem nadepsaným nejsú, na zámky naše nebyli púštěni ani přijímáni ke škodě jeho. Item tvrzí vypálených a hradóv zbořených pán nemá opravovati ani osazovati. Item když by koho naši jali a početl se býti pána nadepsaného, jmáme s tiem pana obeslati; a bude-li o takového státi, má propuštěn býti, leč by taková příčina byla, pro kterúžto takový byl by hoden pomsty, k takové pomstě aby ode pana jeden byl vyslán k svědomí a k zvědění, proč by se nad takovým pomsta děla. Item kněžie pánie aby s posádky na posádku choditi neb jezditi mohli bez přiekazy. Item o těch zbožích, kteréž s vobú stranú držíme, abychom jich vedle milosti požívali. Item úrokov zadržaných a pomocí znova přimyšlených jmámy nechati s vobú stranú. Item odúmrti nemá pan nadepsaný na příbenickém zboží bráti. Item příbenických lesov jmáme požívati tak, jakož na počátku požívali sme. Item holdy nové, kteréž jsme sobě s vobú stranú holdovali, ty jmají propuštěny býti a znova abychom sobě v ně nevkračovali v tom přímiří. Item vězňové aby rok jměli aniž k stavení napomínáni byli, dokudž toto přímiřie trvá, než v té mieře aby o ně frajmarčeno bylo, ač móž-li býti. Item mýta v otevřených městečkách aby nebyla brána kromě kde jsú mostové. Item což jsme sobě překazili v přímiřie aneb uškodili s vobú stranú, aby to bylo opravci opraveno. Item vězňové, kteříž by se jemu stavěti nechtěli, na našich zámciech nemají trpěni býti krom těch, kteří by se z toho řádně vyvedli. Také jest umluveno, jestliže bychom my co nebo naši služebníci proti těmto úmluvám učinili a to slovutnými panoší Divišem z Tichonic, kteréhož sme s vobú stranú volili a vydali, ohledáno bylo, tehdy po jeho rozkázání o to, což by se beze lsti stalo, jmáme v jednom měsieci najblizšiem opraviti svú dobrú věrú křesťanskú, to vše, což svrchu psáno jest, slibujíce pode ctí a pod věrú zdržeti a zachovati. A my Jan Bleh z Těšnice, hajtman na Bechyni, Leva z Chřenovic seděním v Martinicích, Majnus z Kněžnice, Petr z Bydlína, Bohuněk z Vrchotic seděním na Janovicích, Hertboth z Otradovic seděním na Mitrovicích, Jan ze Zkopytec a Hendrich z Sobětic rukojmie za svrchu psané jistce, slibujeme s nimi a za ně, že to svrchu psané přímiřie s výmluvami vypsanými zdržie a zachovají jako dobří lidé. Pakli by to kterak přestúpili a toho, což by se v přímiří stalo, po opravci neopravili tak, jakož se svrchu píše, tehdy se známe, že sme základ čtyři tisíce kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského propadli. Kteréžto penieze rukú společní a nerozdielnú jmáme a slibujem dáti a zaplatiti svrchu psanému věřiteli našemu a na Crumplově v jeho moc položiti penieze hotové. Pakli bychom toho neučinili, jehož Bože nedaj, tehda jeden na druhého neukazuje ani se druhým vymlúvaje, jmáme a slibujem každý svým životem vlehnúti v obyčejné leženie aneb miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského s osmi koňmi a tolikéž osobami, kdež nám od našeho věřitele bude ukázáno, ve ctnú hospodu v městě Třeboni aneb Jindřichově Hradci a tu plniti pravé a obyčejné leženie, dokudž bychom všech jistinných peněz i se všemi škodami věřiteli nadepsanému nevyplnili s tiem se vším právem, jakož jest v prvních listech přímířných zapsáno a jakož leženie Česká země za právo jmá řádně beze lsti. A tomu všemu na svědomie a lepší jistotu my nahoře psaní jistci i rukojmie své vlastnie pečeti kázali jsme k tomuto listu s naší dobrú volí i přiznáním přivěsiti. Jenž dán jest léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třidcátého třetieho léta, ten pondělí na den svatého Václava.