Koutná v regestu uvádí, že klášter v Chotěšově bratrům Janovi st. a Janovi ml. z Úlic zapsal/zastavil verpfänden
, nikoli prodal, jak je uvedeno v Registrech zápisů královských.1 Srov. Koutná 1987, s. 476.
Tuto deperditní listinu z 4. února 1431 o prodeji/zástavě Luhova předložil v roce 1454 před královskou komisi pro revizi zástav a zápisů Lvík z Úlic, syn jednoho z Janů.2 Srov. Sedláček 1905-XIII, s. 164.
Komise konstatovala, že k ní Lvík nedoložil královské povolení.3 AČ II, s. 199, č. 401. Srov. Koutná 1987, s. 476.
Luhov se ovšem později objevuje stále jako součást chotěšovského velkostatku, např. v konfirmační listině Jiříka z Poděbrad z 6. ledna 1459.4 NA Praha, AZK, č. 77.
18. října 1465 prodloužili probošt Jiří a konvent kláštera v Chotěšově užívání zastavené tvrze v Luhově Lvíkovi z Úlic o dalších 10 let. V této listině je zmíněna zástava vsi a tvrze Luhova bratrům Lvíkovi a Markvartovi z Úlic od zemřelého probošta Petra II. (1429–1436)5 Koutná 1987, s. 23.
za 600 kop gr.6 Koutná 1987, s. 133, č. 345; s. 473–478, č. 72.
V roce 1466 král Jiřík dovolil klášteru tvrz a ves Luhov zastavit za sumu 600 kop.7 Koutná 1987, s. 133, č. 350.
22. dubna 1474 prodloužili probošt Jiří a konvent kláštera v Chotěšově smlouvu o užívání Luhova se Lvíkem z Úlic na dalších 7 let a zvýšili zástavní sumu o 50 kop gr.8 Koutná 1987, s. 136, č. 381; s. 486–489, č. 76.
Rekonstrukce deperdita.