Listina není zcela bez podezření. Především je pozoruhodné, že listina byla vydána z královské římské, a nikoliv české moci. V každém případě je příjemce českým šlechticem a dostává český komorní úrok, který připadl Zikmundovi jako českému králi. Poněkud netypický je i obsah dispozice, který není zcela jasný. Hypoteticky si lze celý proces představit takto: Jan ze Srlína musel platit královské komoře určitý úrok (což mohla být původně věčná renta, která připadla králi s celým majetkem majitele renty).1 Česká šlechta neplatila pravidelnou komorní berni, jak se obvykle nazývala zvláštní berně měst a klášterů. Šlechta musela platit pouze nepravidelně vybíranou obecnou berni.
Zikmund pak tento úrok daroval nebo předepsal Bedřichovi z Klokočova, takže Jan jej musel Bedřichovi nadále platit pro censu camere. Po Bedřichově smrti připadly úroky (opět) králi a ten je předal Janovi, což jinými slovy znamená, že Jana osvobodil od placení úroků. Znění listiny však umožňuje i jiná vysvětlení. Definitivní řešení je bez zohlednění dalších pramenů stěží možné.
Vzhledem k tomu, že Jan ze Srlína byl dvořanem Oldřicha z Rožmberka a pracovníkem jeho kanceláře,2 Viz také Šimůnek 2005, s. 517, 529 a na dalších místech.
nelze zcela vyloučit, že listina mohla být falzem rožmberské kanceláře, což by jistě vysvětlovalo nesrovnalosti ve formuláři. Jméno Oldřicha z Rožmberka v koncepčně-relační poznámce pak snad mělo podtrhnout pravost listiny, neboť Oldřich - který se jako nejmocnější český pán těšil v zemi velké vážnosti - mohl údajně pravost listiny kdykoli dosvědčit. Vzhledem k tomu, že pečeť chybí, mohlo by na otázku pravosti listiny s určitou mírou jistoty odpovědět pouze paleografické srovnání Zikmundovy kanceláře a kanceláře Oldřicha z Rožmberka, na které se stále čeká.
Dle RI XI NB/3