Král Zikmund (Sigismundus dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae Boemie etc. rex) sděluje otcům a pánům generálního koncilu v Basileji (patribus et dominis sacrosancte generali Basiliensi sinodo in spiritu sancto congregate), že jim již dříve psal o očekávaném příchodu poselstva papeže Evžena IV. domini nostri pape
, totiž Fernanda de Palacios (Fernandum), biskupa v Lugu (Lucensem episcopum), opata kláštera svaté Justiny v Padově (abbatem sancte Justine Paduensis) a Alberta de Comite (Albertum de Comite).1 Srov. regest 1432_02_20b.
Nedávno obdržel papežskou bulu oznamující jejich brzký příchod, a proto je očekává každým dnem. Poselstvo, které sám vyslal k papeži, dorazí na místo nepochybně tento týden septimana ista
. Podle zpráv, které se ke králi dostaly, římská kurie in curia Romana
málo dbá rad krále a koncilem pohrdá. Nyní se dozvěděl, že někteří kardinálové a velká část kurie mění postoj a pokud koncilní otcové vytrvají, přikloní se k nim další.
Dále sděluje, že nedávno vyslal k papeži mistra Jana de Monte (magistrum Johannem de Monte), kanovníka z Lutychu (canonicum Leodiensem), který byl na cestě od kurie do své domoviny ad patriam
, aby papeži vylíčil věci tak, jak se mají. Nicméně, když dorazil do Florencie (Florenciam), přemohl ho strach a neodvážil se pokračovat do Říma (Romam). Dokonce se obrátil na některé kardinály a své přátele, kterým svěřil královo poselství určené výhradně papeži, a následně poslechl jejich rady, kterými ho od cesty odrazovali. Poté se vrátil do své vlasti a o všem zpravil krále, aniž by jej osobně navštívil. Zikmund uvedené jednání považuje za podvod a žádá koncilní otce, aby celou věc uvážili a předešli opakování při tak závažných záležitostech.
Dále mu sdělil jeho dvořan Jan Honynger (familiaris noster dilectus Johannes Honynger), který se nedávno vrátil z Čech (de Boemia), že jednal s jistými kacíři cum certis hereticis
, kteří si ho nechali zavolat s tím, že slyšeli o rozpuštění koncilu a byli zklamáni, neboť byli nakloněni sjednocení a připraveni se zavázat, že na koncil do Basileje přijedou. Podrobnosti může koncilním otcům vylíčit sám, neboť ho poslal zpět do Čech, aby Čechy ujistil o pokračování koncilu. Proto Zikmund znovu naléhá na koncilní otce, aby Čechy co nejrychleji písemně ujistili o pokračování koncilu a vyzvali je k vyslání poslů. Nabízí koncilu doručení jejich listu prostřednictvím zmíněného dvořana. Žádá obsecramus et petimus
koncilní otce, aby se věnovali záležitostem týkajícím se dobra svaté církve, a znovu ohlašuje svou ochotu hájit koncil až do smrti. Vyjadřuje naději, že papež svůj postoj změní. Konečně slibuje je neodkladně zpravit o novinkách z Říma a žádá o průběžné informace z koncilu.
Dodatek
Král Zikmund oznamuje koncilním otcům, že během sepisování výše uvedeného listu obdržel jisté listy z kurie, podle nichž Jan de Monte se skrýval několik dní ve Florencii a referoval kurii o svém poslání. Když se to dozvěděl papež, nařídil mu pod trestem neposlušnosti a exkomunikace zanechat uvedených záležitostí a odebrat se hned do míst, kam jej papež vyslal. Podle zpráv byl vyslán s papežskými bulami o rozpuštění koncilu Quoniam alto2 Srov. regest.
do Francie (ad Franciam), k burgundskému vévodovi Filipu III. Dobrému ad ducem Burgundie
a na některá další místa, a z Florencie s ním odjel jistý probošt Utrechtu Albert Buer quidam prepositus Trajectensis
, jehož prostřednictvím mají být o rozpuštění zpraveny další osoby. Dále byl král zpraven o přítomnosti vyslanců francouzského krále Karla VII. u římské kurie, kteří jeho jménem slibují zabránit účasti svého poselstva u koncilu v Basileji a přislibují účast u budoucího koncilu v Bologni (ad futurum Bononiense). Proto vybízí k co nejrychlejšímu odeslání jeho listů adresovaných králům a knížatům regibus et principibus
, aby dorazily před uvedenými bulami a neuškodily koncilu. Konečně se z důvěryhodného zdroje dozvěděl, že jeho opakované listy, listy kardinála Juliána Cesarini domini cardinalis sancti Angeli
a nedávné koncilní poselstvo vyvolaly u kurie značný rozruch a denní porady. Mnozí kardinálové se s omluvami přiklonili k pokračování koncilu a další váhají. Králi byla vyčítána vina, podle jeho názoru zásluha, ohledně pokračování koncilu, a u kurie zaznívalo, aby papež králi znemožnil korunovační cestu do Říma a způsobil další příkoří. Zikmund deklaruje ochotu podstoupit pro prospěch církve těžká břemena. Podle zpráv papež bude s pokračováním souhlasit, pokud pozná, že koncilní otcové vytrvají, a rovněž dosud odporující kardinálové změní názor. Nicméně u římské kurie převažuje názor, že na koncilu v Basileji by se měla řešit pouze reforma německého národa de reformatione nacionis Germanie
a vymýcení kacířství de extirpatione heresum
, jiné záležitosti by měly být vyhrazeny koncilu v Bologni. Král podobné omezení odmítá a ujišťuje koncilní otce, že koncil bude pokračovat, pokud vytrvají. Vybízí je ke stálosti a vyjadřuje důvěru v pomoc Boha.
Reverendissimi in Christo patres, amici carissimi ac venerabiles grate3 Em. Herre (DRTA X, s. 386–390, č. 234); D; E; F; G: grati.
et sincere dilecti. recolimus vestris paternitatibus alias bene scripsisse, qualiter prestolaturi essemus ad nos venturos oratores domini nostri pape, videlicet venerabiles4 D: venerabilem.
Fernandum Lucensem episcopum, abbatem sancte Justine Paduensis5 E: Padwanem; G: Padwanensem.
et Albertum6 E; G: Altum.
de Comite. itaque habuimus noviter bullam sue sanctitatis, in qua scribit eosdem ilico venturos esse; quos cothidie prestolamur. insuper ambassiatores, quos ad sanctitatem suam transmisimus, septimana ista indubie cum sanctitate sua erunt. sed, venerandi patres, quemadmodum avisamur, tunc in curia Romana non multum advertuntur nostra et vestra aliorumque prelatorum et principum consilia, immo concilium istud sacrum quasi pro nichilo ducitur, quamvis modo informati simus, quod nonnulli cardinales et magna pars Romane curie ad concilium continuandum se deflectant et cothidie plures attrahuntur et quasi omnes inclinabuntur, si viderint vestras paternitates stare velle fixos, quoniam multi adversancium sperant de recessu vestrarum paternitatum. omnipotens deus sic aliorum corda inspiret, ut cognoscant imminencia pericula Christianorum et eis provideant, uti speramus! preterea miseramus novissime ad suam sanctitatem quendam magistrum Johannem de Monte canonicum Leodiensem, qui de Romana curia veniens propositi erat eundi ad patriam. et hoc ideo fecimus, quia idem magister Johannes nobis multum commendabatur et quod haberet audaciam et domesticitatem magnam loqui sanctitati domini nostri, ad informandum quoque eam de hiis omnibus, que per alios ad noticiam sue sanctitatis forsitan non admitterentur. et sic sibi expensas sufficientes donavimus sperantes, quod per operam suam multa bona deberent fieri. qui onus grate suscepit et se dixit omnem velle diligenciam adhibere.7 D; E; G: adhiberi.
et dum venisset Florenciam, tactus quodam metu et oblitus suscepti oneris, quod pro deo et nobis subiit, non fuit ausus Romam8 F: usque.
procedere, sed legacione nostra sibi imposita, que secretissima erat et soli pape dicenda, ad aliquos cardinales et certos suos amicos descripsit petendo consilium, an cum tali legacione Romam posset intrare. qui sibi rescripserunt, quod nequaquam cum tali ambassiata venire deberet et quod mirarentur, qualiter se de talibus rebus contra dominum apostolicum intromittere auderet, sique intraret, timerent de incarceracione ipsius. ipse autem magister Johannes acquiescens consilio adversancium, plus curans9 D: curam.
obedienciam mundi quam dei, mox retrocessit et ad patriam remeavit, rescribendo ea, que sic gesta erant. nos itaque, qui de fraude nedum in nobis verum eciam in sacro commissa concilio molesti sumus, quemadmodum condecet, angimur, quod idem Johannes nos in reditu suo non accessit, quoniam illa absentacio nobis suspicionem incutit, rogantes vestras paternitates, ut rem illam velitis menti sumere et desuper ita cogitare, ut amplius talia per ipsum seu alios non contingant in fraudem et negligenciam rerum tantarum. denique vobis notificamus, qualiter presens familiaris noster dilectus Johannes Honynger10 D; E; G: Honyager.
noviter de Boemia veniens nobis retulit, qualiter ipse cum certis hereticis, qui pro eo miserant, sit loqutus. qui sibi dixerunt, qualiter audissent famam dissolucionis concilii, quam moleste ferebant, quoniam ipsi utique dispositi essent se unire, promittendo se11 D; E; F; G: chybí se – venturos.
esse venturos ad illud, rogantes eum, ut nos vellet ortari, quod illud concilium manuteneretur, quemadmodum ipse vestris paternitatibus clarius dicere poterit. sicque ipsum remittimus ad confortandum eos de continuacione concilii et ortandum, ut ad illud omnimode mittant. ob quam rem, quemadmodum vestris paternitatibus perprius12 E; G: prius.
persuasimus, ita nunc nobis utile videtur et sic petimus, ut eisdem Boemis velitis scribere cosque adortari, ut indubii sint de sacro concilio et quod ad illud suos utique oratores13 D; E; G: chybí.
mittant. et ipse familiaris noster illas litteras, si vobis videbitur, secum bene deferet presentaturus easdem. et ultimo obsecramus et petimus vestras paternitates, quatenus leti et fortes existentes constanter et animose tractare velitis ea, que concernunt bonum ecclesie sancte dei, scientes, quod vos in hiis relinquere non intendimus, quemadmodum sepenumero scripsimus, usque ad mortem, bonam habendo fiduciam, quod sanctitas domini nostri pape aliter providebit. et quitquid ex nostris de Roma habuerimus, mox vestris paternitatibus intimabimus, rogantes, ut nos de vestris successibus utinam votivis velitis pro singulari solacio avisare. datum Placencie die quinta marcii regnorum nostrorum anno Hungarie etc. 45 Romanorum 22 et Boemie 12.
subtus Superscipcio. Reverendissimis et venerabilibus in Christo patribus et dominis sacrosancte generali Basiliensi sinodo in spiritu sancto congregate amicis nostris carissimis ac grate et sincere dilectis.
Subscripcio. Sigismundus dei gracia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae Boemie etc. rex.
Nachschrift Sequitur14 D; F: chybí; G: Copi cedule incluse in littera precedenti namísto Sequitur addicio littere.
addicio littere: Preterea, reverendissimi patres, quando hec littera nostra scripta fuit, venerunt nobis ex curia Romana quedam scripta, qualiter ipse15 G: add. magister.
Johannes de Monte, de quo supra scripsimus, dum in Florentia esset, ibidem per aliquot16 G: aliquos.
dies latuit et commissa sibi ad curiam Romanam notificavit. quibus omnibus ad noticiam domini pape deductis ipse dominus noster sibi per bullas suas sub pena obediencie et excommunicacionis mandavit, ut talibus negotiis pretermissis se ad loca, ad que per sanctitatem suam missus esset, statim transferret. audivimus tamen, quod ad Franciam et ad17 G: chybí.
ducem Burgundie ac ad certa alia loca missus sit cum bullis dissolutionis concilii et de Florentia secum exivit quidam prepositus Trajectensis, qui quam plures ad diversos homines hujusmodi dissolutionis deffert bullas. insuper avisamur,18 E: avisamus.
qualiter quidam sint19 G: sunt.
in curia Romana oratores regis Francorum, qui pro rege suo promittunt, quod non transmittet suos ad Basiliense concilium, sed ad futurum Bononiense, et pro eo in Romana curia, quidquit volunt, reportant. expedit ergo summe, ut littere20 E; G: litteras nostras.
nostre, quas regibus et principibus juxta requisitionem vestram misimus, ilico destinentur et vestre littere efficacissime adjungantur, que hujusmodi bullas precedant, ne concilio sacro incommodum inferant. ultimo autem ex Roma et ab homine secreto et fidedigno pro vero habuimus, qualiter propter multiplicata scripta nostra et domini cardinalis sancti Angeli ac eciam ambaxiatam vestram proximam magnus sit in curia rumor suscitatus et quod cothidie tenentur21 G: změněno magna tenentur.
magna concilia et multi22 G: add. dominorum.
cardinalium ad continuationem concilii jam deflexi sunt et istud omnino volunt, excusantes se nescivisse hec pericula, dum se subscriberent; alii autem vacillant. qui nobis dabant culpam, imo verius meritum continuationis hujus concilii, et dicebatur,23 G: dicebant.
quod dominus noster papa nobis propterea deberet precludere viam versus Romam et queque mala inferre, utinam nobis desuper datum esset multa gravia et onerosa sufferre, dummodo fructus ecclesie dei succederet! sed ita nobis certissime scribitur, quod, si dominus noster papa persenciet vestras paternitates velle utique firmos24 G: firmas.
in Basilea persistere, quod sua sanctitas omnino consenciet,25 E: perseuciet.
imo cardinales, qui sunt modo adversantes, consencient ad concilium eciam renuente domino nostro papa, quamvis multi in curia volebant, quod in Basilea non plus tractaretur quam de reformatione nacionis Germanie et de extirpatione heresum, alia quoque reservarentur usque ad Bononiense concilium. quod absit! sed re vera, si firmi stabitis, omnia ad vota succedent et remanebit concilium, uti ceptum est. velint ergo vestre paternitates esse constantes,26 G: add. et firmi.
quoniam deus altissimus homines bone voluntatis nullatenus deseret, sed sue sancte ecclesie per hoc sacrum concilium deo dante misericorditer providebit. datum ut supra.