Poněwadž wšeliký skutek dobrý podlé ctného řádu a obyčeje zachowáwaný před bohem nikoli nenie bez odplaty, a před lidmi mudrými bez chwály, téhoždle já Wlachen z Slatiňan s dobrým rozmyslem swým a s dospělým rozumem a dobrowolně i také s plnú přátelskú raddú a potazem oznamuji tiemto listem zjewně a wuobec přede wšemi lidmi i každému zwláště, kohožbykoli tento list došel aneb komužbykoli ukázán byl a swědčie: že jakož mi jest neboh Petr z Bořice ještě za swého zdrawého žiwota a swobodného dobrowolně bez připuzenie wšelikého w dluhu mém, což ho koli, buď mnoho nebo málo bylo, zapsal swé wšecko práwo naň tudiež w Bořici příslušejície, ale že potom w témž žiwotě swém zdrawém, swobodném přijew ke mně do mého domu a příbytku jménem do Slatiňan i složil jest na mě tudiež před swými a mými přátely, jménem před Janem Slonem z Seslawec a před Hilbrantem z Cankowic, prosbu swú s žádostí welikú a přátelskú, a řka takto: ey, milý přieteli, prosím tebe jako přietele swého zwláščieho, jestližeby mne pán buoh w tej mieře smrti neuchowal, aby po mé smrti toho jistého práwa mého, tobě ode mne již dskami zemskými na mém wlastním a dědickém zbožie jménem w Bořicích zapsaného, nižádnému jinému než toliko Petrowi Skalowi z Nelechowa, sestřenci mému wlastniemu, nikoli nepřepustil; nebť jest krew má a k němu wšecka má mysl, a k tobě mimo wšecky mé přátely jest najpříchylnější; ale ty děkuje pánu bohu wšemohúciemu muožeš dobře bez toho lépe nežli on býti. A já nahořepsaný Wlachen z Slatiňan rozumem s prawým, s raddú a s potazem přátelským, znamenaje w časích nynějších a welmi nebezpečných, že žádost swrchupsaného Petra dobré paměti z Bořic, byla jest z krwe přirozené a přátelské upřímná i řádná, a majíc před bohem jistú odplatu a přede wšemi lidmi dobrými ctnú chwálu, i mocí tohoto lista již jmenowanému Petrowi Skálowi z Nelechowa wšecko to práwo mně na swrchupsaném zbožie w Bořicích dskami zapsané tak mocně a úplně, jakož sem je sám přijal, propúštiem to, nic sobě na tom aniž swým budúcím žádného práwa ani kterých zwláštností nepoostawuje, než aby již napřed psaný Petr Skála a po něm wšickni jeho budúcí to již powěděné zbožie w Bořicích s plným práwem mohl neboli mohli jako dědictwie swé wlastní držeti, zastawiti, směniti neb prodati, buďto w kusu nebo w cele, a to bez překážky člowěka wšelikterakého, a slibuje ještě nadto swú dobrú a křesťanskú a čistú wěrú, beze wšie zlé lsti a omluwy, že kdyžkoli dsky w naší zemi České zase budú, a podlé obyčeje a řádu dřewnieho budú otewřieny, že to mám, chci i slibuji k ruce již jmenowaného Petra Skály podlé práwa a řádu zemského we dsky wložiti a zapsati; pakliby beze lsti desk zemských w naší zemi České nebylo, a žeby táž práwa zasie podlé obyčeje a řádu dřewnieho nešla, ale na kterých řádích a práwích lidé rytieřščí obecněje ustanowili sie, ujišťujíce sobě sbožie swá, týmž řádem i práwem já napředpsaný Wlachen mám i slibuji to sbožie swrchupsané w Bořici wyčistiti a wyswoboditi práwem zemským wěřiteli mému napřed powěděnému, to cožbych já sám napředpsaný Wlachen w držení swém zawadil, a to wedlé pochwálenie pánów a zemských úředníków; a kdožbykoli s dobrú woli swrchupsaného Petra Skály tento list jměl, ten každý ma a mieti bude túž plnú moc a též plné práwo, jako on sám. Těch wšech wěcí swrchujmenowaných, a toho wšeho na potwrzenie, já Wlachen často jmenowaný swú sem pečet wlastní a přirozenú, swým jistým wědomiem a dobrowolně k tomuto listu přiwěsil; a pro lepší jistotu toho připrosil jsem urozených pánów, pana Smila z Šternberka odjinud z Brandysa, pana Wiléma z Chlumu odjinud z Košemberka, a statečných rytieřów a mužów, pana Matěje z Nemošic, pana Tristrama z Barchowa seděním w Morašicích, a slowútných panoší Hertwika z Ostrožna seděním na Rabštanku, Jana z Markwartic, Waňka z Lipoltic seděním w Žumberce, Jana Slona z Seslawic i Hilbranta z Cankowic, aby podlé mne swé pečeti také k tomuto listu přiwěsili. A my Smil z Štermberka, odjinud z Brandysa, Wilém z Chlumu, odjinud z Košemberka, Matěj z Nemošic, Tristram z Barchowa seděním w Morašicích, Hertwik z Ostrožna seděním na Rabštainku, Jan z Markwartic, Wanek z Lipoltic seděním na Žimburce (sic), Jan Slon z Seslawic a Hilbrant z Cankowic, k prosbě swrchupsaného Wlachně z Slatiňan a těch wšech nahoře jmenowaných wěcí na swědomie, swé jsme také pečeti wlastnie a přirozené s naším jistým wědomiem a dobrowolně přiwěsili s ním a podlé něho k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna božieho MCCCCXXX léta, ten čtwrtek po swatém Lukáši.