Já Mikssik z Polenkowicz, purkrabie z Czornsteina, i svými erby vyznávám tiemto listem všem, kdož jej uzrie anebo čiesti slyšeti budú, jakož na mě připadlo jest zbožie v Vnanowie od ctného panoše Jana Noka ... sem v zástavě jměl puol dvora v Vnanowie od urozeného pana … a jakož jsem jměl na to jisté zbožie listy od urozeného pana Hynka …, a od najjasnějšieho kniežete Jossta, markrabí morawskeho, a od …. Tu to jisté zbožie i ty listy, i to všechno právo, kteréž tu kolivěk mám, dávám urozenému panu Boczkowi z Gunstatu, odjinud z Jewissowicz, i panu Janowi, jeho bratru … za puol druhého sta kop grošuov bez pěti kop, kteréž jsem od nich hotovými penězi … docela s právem, a to jisté zbožie já i svými erby slibuji jim spraviti před židy, před křesťany, i před každým živým člověkem, což by pro mě neboli pro ně erby zašlé beze všie škody, a tak jakož jest obyčej a právo zástavy spravovati v zemi morawske a to slibuji svú dobrú vieru věrně i svými erby to všechno učiniti a vyvésti, což svrchu psáno stojí. Také jim dávám svú plnú dobrú voli k tomu zbožie i k těm svrchu psaným listom. A toho na svědomie svú jsem vlastnú pečeť k tomuto listu přivěsil a prosil jsem urozeného pana Jana z Lichtenburku, odjinud z Czornsteina, pana mého, a ctných panoší Jacubka z Vpolnessicz, Jana z Kossnik, Schawla z Baczicz a Milotku z Horzenicz, že jsú své pečeti vedle mé na svědomí přivěsili k tomuto listu, jim i jich erbuov bez škody. Jenž jest dán léta Syna božieho tisíc čtyřsta dvacátého, den Matky božie zvěstování.