Král Zikmund osvobozuje s dobrým rozmyslem a svojí radou a jménem svých dědiců a nástupců, českých králů a moravských markrabat, opata a celý konvent kláštera Velehrad (monasterii Welegradensis) a jejich nástupce po dobu desíti let ode všech poplatků, berní a lozunků a všech ostatních poplatků různého druhu collectis, steuris, bernis, lozungis, exaccionibus, inposicionibus seu aliis solucionibus universis, personalibus atque mixtis s výjimkou obecné berně generali seu terrestri berna duntaxat excepta, za škody, které utrpěli během války s husity, kdy byl velehradský klášter zcela zničen a vypálen ipsorum monasterio funditus disrupto et cum multis aliis ipsorum bonis ignis voragine consumptis, takže jsou nuceni prosit o cizí pohostinnost (coguntur aliena hospicia mendicare). Zikmund nařizuje podkomořímu českého království a moravského markrabství a dalším úředníkům, aby pod pohrůžkou jeho tvrdé nepřízně nenutili opata a konvent velehradského kláštera platit tyto poplatky po dobu desíti let. Zikmund se až do své smrti zavazuje nezastavit majetek velehradského kláštera. Pokud by však přesto na někoho klášterní statky převedl, považuje se takové nařízení za neplatné.