Rýnský falckrabě Jan z Neumarktu (Johanns von gots gnaden pfalzgraff bei Rein und herzog in Beiern) omlouvá braniborskému markrabímu Fridrichu I. Hohenzollernskému (hern Fridrichen marggraven zu Brandenburg und burggraven zu Nurmberg) svou neúčast na tažení vyhlášeném v Norimberku (zu Nurmberg) k záchraně Karlštejna (den Karlstain). Vysvětluje, že mu tam bylo uloženo vyslat oddíl o síle deseti kopí 10 mit gleven, přičemž byl vázán sporem s vévodou Vilémem Ingolstadtským (herzog Ludwigen), a proto je římský král Zikmund (der Römsch kunig) z Řezna (gein Regenspurgs) usmířil. Až poté tedy vyrazil z Pasova (von Passaw), aby se připojil k tažení na záchranu Karlštejna. Omlouvá však své poselstvo, které již nezastihlo kurfiřta v Tachově (gein Tachaw), neboť byl v tu dobu v Kadani (gein dem Kaden), a když falckrabě zjistil, že würzburský biskup Jan II. z Brunnu (von Wirczburg) táhne domů, tak rozpustil svůj oddíl. Dále upozorňuje na škody, které utrpěl od lidí würzburského biskupa, neboť když táhli od Tachova učinili na jeho panství takové škody a násilnosti, že by to nedokázali ani husité die Hussen. Z toho důvodu považuje za nutné, aby se s kurfiřtem Fridrichem setkali osobně. Dále uvádí, že by mu rád poslal svůj jízdní oddíl do Horšovského Týna (gein Teincz) pro denní válku, ale zatím musí držet šedesát jízdních auf 60 pferd v Koubě (zu Kamb) proti husitům a to zejména proti Domažlicím (di von Taust), a proto ho žádá o strpení se zasláním svého kontingentu. Konečně ho prosí, aby ho zpravil o situaci v Čechách (zu Peheim).