Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje purkmistrovi, radním, konšelům, měšťanům a celé obci Starého Města pražského (nostre Maioris Civitatis Pragensis), stejně jako jejich nástupcům na jejich přání všechna privilegia, listiny, práva, milosti, svobody, imunity a koncese, které měli od slavných panovníků, římských císařů a českých králů a knížat, jeho předchůdců. Činí tak s ohledem na jejich služby, které jemu a Českému království (regni nostri Bohemie) ochotně poskytli a v budoucnu hodlají ještě více poskytovat, a o to víc je milostivě podporuje udělením milostí, a jelikož jeho majestát představuje svobody, milosti, privilegia a práva jeho slavného dědičného města Prahy (civitatis nostre hereditarie et peculiaris Pragensis), sídla a hlavy jeho Českého království, které slávou a ctí předčí všechna ostatní města, a také na obranu zdejších měšťanů, přivádí vše, co kdysi útlakem a zanedbáváním či jinak hynulo, na cestu svobody a spravedlnosti, a tak pražští měšťané, jeho a Království českého věrní, mohou ve spravedlnosti a klidu prospívat a v míru se radostně zotavit. Zikmund tedy obnovuje jejich privilegia, jako by zde byla doslovně vložena, i kdyby měla být podle práva či zvyklosti zmíněna odděleně. Jmenovitě potvrzuje vložená privilegia Karla IV., římského a českého krále a jeho ctěného otce, a to ve všech i jednotlivých větách, klausulích, článcích, bodech a výrazech:
Král Karel IV. potvrzuje Starému Městu pražskému všechna privilegia a práva. Dáno 27. prosince 1348 v Drážďanech.1 CIM I, s. 85–86, č. 51.
Král Karel IV. uděluje Starému Městu ujištění, že plánované založení Nového Města neohrozí jeho práva a zájmy. Měšťané Starého Města budou mít volný průchod Novým Městem a budou držet dvě novoměstské brány, a sice naproti hoře Vítkov a druhou na předměstí u řeky (Poříčskou). Příkopy mezi Starým a Novým Městem nemají být zanášeny odpadem. Měšťané Nového Města se mají řídit staroměstským právem a mají se odvolávat ke staroměstskému soudu, jak to činí i jiná města. Jeden z výročních pražských trhů, konkrétně o sv. Vítu, se má konat na Novém Městě a všechna zvláště hlučná řemesla se mají přesunout na Nové Město. Dáno 3. dubna 1347 na Křivoklátě.2 CIM I, s. 72–76, č. 48.
Zikmund stanovuje, že tato privilegia mají být navždy platná a pražští měšťané je mají nerušeně užívat, čímž jim slibuje, že je bude chránit. Opravuje všechny jazykové, obsahové a formální nedostatky, které by se možná mohly objevit v konfirmovaných privilegiích, a odvolává všechny nyní nebo v budoucnu vydané listiny, které by pražské měšťany poškozovaly a odporovaly by jejich privilegiím. Nakonec všem zakazuje výše zmíněné listiny porušovat, pokud se chtějí vyhnout v listině pevně stanovenému trestu, stejně jako těžké nemilosti jeho a Českého království a pokutě 50 marek ryzího zlata při každém porušení. Polovina řečené sumy má být zaplacena do královské komory a polovina poškozené straně, čímž mají být ti, které od zlého neodradí láska k Bohu a královskému majestátu, odvráceni od ničemností tvrdými pozemskými tresty. Zikmund nařizuje svým úředníkům, aby tuto pokutu vybrali a odvedli ji jak do jeho komory, tak městu.