Já farář z Suchdola, kaplan váš, dávám Tvé Milosti na vědomie, urozený a milostivý pane milý, najprve, že Jan Štítenský purkrabě praví, bych neměl pokrčmného mieti v Suchdole, jakož jsem od staradávna ten úrok bral, jakož sem sě v kostel uvázal, a toho jest dvojieho XXIIII groše do roka. Tuť jest mi Jan rychtář z Třeboně odjal jeden úrok XII grošov a Štítenský purkrabě druhý také XII grošov. Také žaluji Vašie Milosti na rybáře z Suchdola na Kříhu a na Fileše, žeť mi nechtie dávati desátku rybného, jakož jest to pan Jindřich purkrabě Lutovský ustavil, dva mi dáváta a dva odpieráta. Pak ta dva, kteráž mi nedáváta, těmto bránie dávati a na tvú sě Milost odvolávají; a já také chci na tom dosti mieti, při čem mě Tvá Milost ostaví. A tu, kdyžť sem upomínal purkrabí Štítenského z toho pokrčmného, tehdy sě jest na mě rozhněval, a podle toho také mi dva úroky stavil a slíbiv mi je prve dáti, a pravie, že mi Vašie Milost propustila lonský úrok svatojiřský a svatohavelský; a toho jest VI kop. Tehdy sem toho úroka jedné kopu vzal a ostatekť mi ještě nenie dán. A za toť Tvé Milosti prosím, rač Tvá Milost to kázati dáti, nebť sem velice potřeben. Neb mi jest Tvá Milost slíbila na Novém Hradě před svú matkú a před purkrabí Lutovským Janem na mě laskav býti. Takéť toho túžím na Štítenského, když sě jest uvázal za pana Čeňka v úřad, tu mi jest prvnieho úroka nevydal, tří kop, a toho úroka povolil jest vzieti rychtářovi z Suchdol, tak řečenému Stoklasa; a ten rychtář namluvil purkrabí, abych vzal miesto toho úroka kostelnie penieze, a za to sta mi oba slíbila Štítenský i rychtář, aby mi položila na svatého Jakuba ty tři kopy, a tu jsú mi nepoložili, a ještě tajemně, aby osada nezvěděla a na mě sě nerozhněvala, a toho jsú neučinili. A to zvěděvše na mě osada, že jsem jim vobecné penieze utratil, ješto jsú mi toho věřili velice, i rozhněvala sě na mě a mají nechuť ke mně skrze to. A ještě viece: kteréž sem měl penieze obecné III 1/2 groše, a ještě viec měli dáti, ty mi kázal vobci dáti, a těch všech peněz přie, a za to jest rukojmě; a ti rukojmě, když jsem je napomínal, ještě mi hrozí a řkúc: Budeš upálen i s svú čeledí. Ale toho všickni nepravie, ale jsú druzí dobří a šlechetní, a druzí změtení, a třetí jsú, že by neradi měli ani pána ani kněží. Také jsú druzí, že, když jim zapovieme, vigilje maso jedie a svátkóv nesvětie, po křížích nechtie choditi, a ještě jiné kazie a nedadie sě jim zpoviedati, ani jiných poslušenství chtie činiti. Také z Lomnice vybili mi dvuor i všecky zámky zlámali, hledajíc, zdali by mě nalezli; a tu jsem já nebyl, než byl jest kněz Šimon s Nového Hradu, dětí dvé křtil, a ten jest jedva utekl na bláto. A tu vzemše pecen chleba ze dvora, i dávali božím mukám a řkúce: Jsi-li Buoh, jez tento chléb. A při tom jest byl Divóček a přiznal mi sě jest před Novohrazským farářem. Také u veliký pátek pobrali jsú mi kostelníci vofěru, a na posviecenie, a řkúce: Co ty máš s tiem činiti? A ten den na posviecenie čekal mne jeden člověk Krajieřóv na prahu s mečem, chtěje mi protivenstvie učiniti anebo mě zahubiti; a tohoť mám dobré svědky. A mnohoť mi jiného protivenstvie činie, ještoť jsem nepsal. Protož, milý pane, prosímť Tvé Milosti, rač to Tvá Milost opatřiti, mohl-li bych mezi nimi přebývati, čili nic. Neb i takéť jsú mi lesy zapověděny, ještoť sem sobě potřebu činil; byť mi súsedé nedávali z Němec, umřel bych zimú. Item desátkóv osadní nechtie dáti, řkúce, kdy sedeš u kostela; ač u kostela vždy až do svatého Jiljí, než z Třeboně činil sem jim právo kostelnie, kteří tu přišli.